CD8-lymfocyty na hraně mezi dělením a syntézou

CD8-lymfocyty představují jeden ze základních typů T-lymfocytů, nazvaných podle toho, že vznikají v brzlíku (thymu). Náš organismus je využívá v boji s virovými a nádorovými onemocněními. Mimo jiné regulují opětné propuknutí skrytě probíhajících virových infekcí. Po kontaktu s buňkou infikovanou virem vylévají své cytotoxické granule obsahující mimo jiné enzymy perforin (viz Vesmír 73, 473, 1994/8) a granzymy. Perforin vytváří v membráně cílových buněk póry, těmi pronikají dovnitř granzymy a navodí programovanou buněčnou smrt (apoptózu).

I když se vědělo, že jednotlivé cytotoxické granule mohou obsahovat navzájem odlišné enzymy, nebylo příliš jasné, jakým způsobem náš organismus tyto odlišnosti využívá. Nedávná studie švýcarské skupiny vedené G. Pantaleem (J. Virol. 83, 2862–2871, 2009) poukazuje na skutečnost, že infekce různými viry aktivují CD8-lymfocyty, obsahující vždy jen některé z cytotoxických enzymů (tab. I).

Jednotlivé viry tedy navozují aktivaci specifických, navzájem se lišících CD8-lymfocytů. Zčásti za odlišnostmi patrně stojí různá vývojová stadia. Časná stadia paměťových CD8-lymfocytů obsahují jen granule s granzymem K, diferencovanější buňky obsahují již všechny tři granzymy (A, B a K). A konečně v pokročilých stadiích diferenciace ztrácejí paměťové buňky granzym K, a naopak začínají syntetizovat velká množství perforinu. Cytotoxická aktivita je přitom závislá především na přítomnosti perforinu a granzymu B. Diferencovanější stadia CD8-lymfocytů tedy mají řádově vyšší cytotoxickou aktivitu v porovnání se stadii časnými, která se ale naopak vyznačují schopností rychlého dělení. Hladina syntézy perforinu a granzymů se rychle mění v závislosti na kontaktu T-buňky s antigenem, například během infekce či během očkování. CD8-lymfocyty tedy při vystavení virové infekci balancují mezi rychlým dělením a syntézou vysoce toxických složek svých sekrečních granulí.