Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Tajemné lesní vážky

Kde můžeme u nás spatřit páskovce?
 |  23. 7. 2009
 |  Vesmír 88, 508, 2009/7

Když si představíme prostředí, v němž můžeme zastihnout vážky, nejspíš se nám vybaví rybník nebo podobná vodní plocha. Takové biotopy jsou však lidským výtvorem. Jak by to bylo s vážkami v přirozených podmínkách střední Evropy? Kde by žily, kdyby lesní ekosystémy jako přirozená společenstva na území České republiky převažovala?

Vážky si dovedeme představit spíše v tropickém deštném lese, kde desítky jejich druhů obývají rozmanité niky – tůně, potoky a malé dendrotelmy (nádržky vyplňující prohlubně či dutiny v kmenech a větvích stromů). I ve středoevropských lesích se však vyskytují „lesní“ vážky, a to dokonce největší evropské druhy – zástupci rodu páskovec (Cordulegaster) s rozpětím křídel až 11 cm.

Dospělci jsou zbarveni velmi pestře – tělo mají černé s jasně žlutými pruhy, oči svítivě zelené a dotýkající se nad čelem v jednom bodě (určovací znak čeledi Cordulegastridae). Vzhledem k výraznému zbarvení by se dalo předpokládat, že jde o velmi nápadný a pozorovatelný hmyz, ale je to naopak. V lesních porostech, kde se střídají stinná místa se slunečními skvrnami, je jejich zbarvení dělá skoro neviditelnými. Navíc nejsou nápadné ani způsobem života. Proto nebylo dlouho rozšíření tohoto rodu známo, dokonce byly nové evropské druhy popsány ještě v letech 1979 a 1993.

Rod páskovec (Cordulegaster) celosvětově zahrnuje několik desítek druhů, v západní palearktické oblasti je jich známo devět. Ve střední Evropě byly doposud zjištěny tři druhy – páskovec kroužkovaný (C. boltonii), p. dvojzubý (C. bidentata) a p. velký (C. heros). Na území ČR byl zatím potvrzen výskyt prvních dvou jmenovaných. Páskovec kroužkovaný je typický pro hercynskou oblast, páskovec dvojzubý se vyskytuje především v karpatské oblasti. Nejsevernější výskyt páskovce velkého, který byl popsán teprve roku 1979 z oblasti Niederösterreich v Rakousku, byl doposud zaznamenán v severním Maďarsku, ve východní části Rakouska a nedávno i v Záhoří na Slovensku, jen několik kilometrů od hranice s ČR. Těžiště jeho areálu leží na Balkánském poloostrově.

Všechny druhy páskovců jsou – jako jedny z mála druhů vážek – svázány s lesními ekosystémy, nebo alespoň s lesními pásy podél vodních toků. Dospělci jsou vytrvalí letci. V klidu se tyto vážky svisle zavěšují na vyšší vegetaci, keře nebo stromy, kde také přečkávají noc. Během dne je najdeme u lesních potůčků, potoků a menších říček. Samci prolétávají určitý úsek vodního toku v „letové hladině“, zhruba 10–30 cm nad vodou. Někteří nejsou vodním tokům věrni, poletují po volné krajině nebo lesních komplexech a mohou se zatoulat na paseky či lesní cesty. Samice nelétají podél toků, ale přilétávají z okolních lesních porostů ke kladení vajíček a po něm se zase vracejí do lesa. Larvy jsou dosti velké a mají hrabavé nohy, jimiž se zahrabávají do substrátu dna vodotečí či pramenišť. Na hlavě mají po stranách špičatě vystouplé oči, maska1) je lžícovitá s velmi výrazným ozubením bočních laloků.

Výskyt páskovců je ohrožován zásahy do vodních toků, například přímou likvidací toku, ovlivněním břehových porostů, ale i změnou hydrologického režimu, a především chemismu vody. Dalším ohrožením bývají nešetrné úpravy v povodí toku, v lesních komplexech například nešetrná těžba dřevní hmoty nebo chemické zásahy, jako je vápnění porostů. Proto by i lesnické hospodaření mělo pamatovat na nebezpečí ohrožení struktury a dynamiky společenstev vodotečí i pramenišť, jejich obyvatel, a tedy i jejich diverzity. 

Literatura

Aleš Dolný, Dan Bárta, Martin Waldhauser, Otakar Holuša, Lubomír Hanel et al.: Vážky České republiky / The Dragonflies of the Czech Republic. Ekologie, ochrana a rozšíření / Ecology, Conservation and Distribution, Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2008 (druhé vydání), 672 stran.

Poznámky

1) Larvy vážek mají spodní pysk přeměněný ve vymrštitelný lapací orgán, který je v klidu složen na spodní straně hlavy.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie

O autorovi

Otakar Holuša

Doc. Ing. Otakar Holuša, Ph.D., (*1973) vystudoval lesnictví na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, kde dnes pracuje v Ústavu ochrany lesa a myslivosti a v Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Zároveň působí v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, v pobočce Frýdek-Místek. Zabývá se taxonomií a ekologií řádu vážek (Odonata) a pisivek (Psocoptera), bioindikací živočišných skupin a geobiocenologickou klasifikací terestrických ekosystémů. (holusao@email.cz)

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné