Nenechat se vysmát

Psychologové Ilona Papousek z Univerzity v Grazu, Willibald Ruch z Univerzity v Curychu a jejich kolegové navazují na evropskou tradici psychoanalýzy. Publikovali v časopise Personality and Individual Differences studii (doi: 10.1016/j.paid.2009.01.047), v níž ukazují, že některé osoby mají zvláštní averzi k lidem, kteří se na ně usmívají. Tento negativní postoj k cizímu úsměvu (gelotofobia z ř. gelos – smích) není stydlivostí ani neurózou. Gelotofobové jsou častí zejména v muslimských zemích a v Africe. Z evropských národů se vyskytují nejčastěji u Angličanů (jako protiváha k pověstnému anglickému humoru). Považováním usmívajícího se bližního za nepřítele je podle těchto objevů postiženo až 10 % některých populací, a nejde o nijak nevinnou záležitost. Zvýšenou obavou z toho, že budou zesměšněni, se vyznačují například školní hromadní vrazi v Německu. Úsměv při setkání s některými lidmi tedy nemusí být jen projevem sympatie, ale může být chápán i jako agrese směřující k zesměšnění. Že bychom se neměli při setkání s přítelem nebo známým už nikdy usmívat? O roli úsměvu při setkáních příslušníků opačného pohlaví se v zmíněné práci naštěstí nic nepíše.