Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Nalezen zajímavý článek evoluce ploutvonožců

 |  23. 7. 2009
 |  Vesmír 88, 435, 2009/7

Během mnoha milionů let se řada šelem „smočila“ ve vodním prostředí – ať už ve větší míře jako vydry či ploutvonožci, nebo v míře menší jako kočka rybářská (Prionailurus viverrinus) či puchol rodu Cynogale. Morfologická různorodost ploutvonožců (lachtanů, tuleňů, mrože) přivedla některé paleontology a zoology k přesvědčení, že ploutvonožci nejsou přirozenou skupinou. Tuleni by měli být příbuzní kunovitých šelem (spekulace se logicky motaly většinou kolem vyder), lachtani a mrož by pak měli být nejbližší příbuzní medvědů. Nicméně novější morfologické a molekulární studie jasně ukazují, že ploutvonožci jsou přirozenou skupinou, patrně sesterskou kunovitým šelmám. Co se fosilního záznamu týče, nejstarším všeobecně uznávaným ploutvonožcem je severoamerický časně miocenní Enaliarctos, dosahující délky těla asi 1,5 metru a hmotnosti kolem 80 kg. Jenže ten už byl vlastně „hotovým“ ploutvonožcem s krátkým ocasem a ploutvovitými předními i zadními končetinami, byť se přepokládá, že trávil oproti dnešním ploutvonožcům více času na pobřeží. Nedávno se podařilo ze stejného období (před 24–21 miliony let) objevit v kanadské Arktidě téměř kompletní kostru mnohem původnějšího ploutvonožce, který byl pojmenován Puijila darwini (na počest Charlese Darwina, který podle autorů tohoto popisu dobře odhadl evoluci ploutvonožců). Puijila měla oproti enaliarktovi nejen dlouhý ocas, ale také normální končetiny (ne ploutve), takže mohla chodit suverénně po souši, i když tlapky měla dlouhé, nesoucí pravděpodobně plovací blány. Celkovým vzhledem nejspíše připomínala vydru – její velikost bez ocasu se odhaduje na 110 cm. Ovšem vydra používá pro svůj ladný pohyb ve vodě zadní končetiny a ocas, tuleň zadní končetiny a kmitání pánví, u lachtanů jsou to přední končetiny. Puijila patrně kombinovala pohyb obou typů dnešních ploutvonožců, tedy plavala pomocí všech končetin. Protože byla nalezena ve sladkovodních sedimentech severského jezera, předpokládá se, že ploutvonožci prošli v evoluci sladkovodní fází. Nová studie tedy naznačuje, že úspěšné dobytí vodního prostředí šelmami v sobě možná obnáší tendenci vytvořit si nezávisle „vydří design“, který však u nepříbuzných skupin může vyprodukovat zcela odlišné řešení plaveckých schopností a celkového vzhledu. (Nature 458, 1021–1024, 2009)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné