Kráva a tráva

Geneticky modifikované organismy vybavené novými užitnými vlastnostmi se ve světě používají čím dál tím víc. Zároveň ale vyvolávají (zejména mezi Evropany) různě odůvodněné obavy. Od nich není daleko k snahám geneticky modifikované organismy zakazovat nebo alespoň důsledně kontrolovat. Požadavek na značení potravin, při jejichž výrobě byly použity, se týká celého surovinového řetězce. Obrazně řečeno, jde nejen o to, jaká je kráva, ale i o to, jakou spásla trávu.

Badatelé z francouzského Národního ústavu pro agronomický výzkum (INRA) se zabývali otázkou, do jaké míry je u hovězího dobytka rozborem mléka, krve, obsahu bachoru a výkalů možné poznat původ používaného krmiva. Dvě skupiny dojnic holštýnského plemene krmili siláží buď z normální kukuřice, nebo z odrůdy s vloženým genem pro toxin Cry 1A(b) mikroba Bacillus thuringiensis. Tento gen zajišťuje odolnost geneticky modifikovaných rostlin vůči hmyzím škůdcům, tím zvyšuje výnosy a eliminuje potřebu používání insekticidů. Pro detekci DNA použili postupy kvantitativní PCR v reálném čase (realtime PCR), k hledání stop toxinu Cry sloužila citlivá imunoanalytická metoda – sendvičová ELISA schopná zaznamenat desetinu nanogramu proteinu Cry v mililitru séra.

A jak to dopadlo? Většina DNA obsažené v potravě se zcela rozloží už v zažívacím traktu, v malém množství se ale do krve dostanou i krátké úseky o délce do 150 párů bází. V krvi všech krav byly nalezeny fragmenty DNA z chloroplastů, která se v rostlinné buňce nachází v mnoha kopiích, naproti tomu stopy jaderné DNA kukuřice byly zachyceny pouze u pětiny z nich. Ani u jedné z krav živených geneticky modifikovaným krmivem nebyly nalezeny stopy vneseného genu a sekvencí sloužících k jeho spojení s DNA kukuřice. Stopová množství proteinu Cry byla prokazatelná v krvi jediné ze čtyřiadvaceti krav. Tyto výsledky vedly autory k závěru, že dnešní metody neumožňují spolehlivý a ekonomicky dostupný průkaz použití geneticky modifikovaných krmiv u hovězího dobytka. (J. Agric. Food Chem. 57, 509–516, 2009)