Smějte se, dokud vás něco nenapadne

Lidé mají často tendenci dělit svět, ve kterém žijí, na věci dobré a špatné. A stejně tak i většina cen a ocenění je navržena tak, aby hodnotila čistý úspěch, nebo naprostý propadák. Oceňují svého druhu extrémy – ať již v dobrém nebo zlém. Skřipec je cena za nejhorší literární překlad, Zlatou malinu obdrží nejhorší filmoví tvůrci, olympijskou medaili získají sportovci, kteří podají nejlepší výkon a Grammy přední hudební umělci. Svou cenu mají i nejhůře oblékané celebrity.

Ig Nobelova cena je jiná. Je to cena, která hodnotí zmatek, ve kterém velká většina z nás žije převážnou většinu svých životů. Život je spletitý a věci nejsou jen dobré a špatné. Někdy je těžké oddělit temnotu od světla a říci, kde je nahoře a dole.

A proto také uděluje časopis Annals of Improbable Research každý rok Ig Nobelovu cenu, pojmenovanou po Ignácovi, fiktivním bratrovi slavného fyzika, údajném vynálezci sody. O tom, že Ig cena má své pevně vydobyté místo na vědeckém poli, svědčí i skutečnost, že v porotě při jejím udělování sedí přibližně padesát uznávaných vědců, držitelů skutečných Nobelových cen a dalších osobností z celého světa. Ceremoniál se tradičně odehrává na Harvardově univerzitě v Cambridgi a jeho průběh je stejně svérázný jako soutěž sama.

Většina lidí žádnou cenu za celý svůj život nezíská, protože možná nejsou ti nejlepší (případně nejhorší) ve svém oboru. Nicméně jsou lidé, kteří svými objevy přinutí ostatní lidi přemýšlet. A to jsou právě nositelé Ig Nobelových cen! Možná objeví něco, o čem si sami myslí, že je užitečné. Ale většinu z nás by ani nenapadlo, že něco takového může existovat, protože je to zcela neočekávatelné a jiné než věci, se kterými jsme se kdy setkali. Takový je také často osud průlomových a zcela nových objevů. Lidé jsou takovým objevem nejprve překvapeni, pak reagují smíchem, případně výsměchem, a nakonec se někteří z nich nad celou věcí zamyslí, protože v nich vyvolala otázky. A jsme u cíle a smyslu Ig Nobelových cen: ocenit výzkum, který lidi nejprve rozesměje, a pak je přiměje k zamyšlení.

Skutečnost, že jste získali Ig Nobelovu cenu, by vás jako vědce v žádném případě neměla ve světě vědy diskvalifikovat. Společnost svérázného výzkumu, která Ig Nobelovy ceny udílí, se drží principu v první řadě nepoškodit vědce samotné. A protože si zástupci výboru Ig ceny uvědomují, že na světě existují i takoví lidé, kteří zneužívají své autority a postavení k tomu, aby mohli jiné zesměšnit, odsoudit a ze své pozice moci potrestat, snaží se tento princip dodržovat. S nominovanými vědci konzultují, nakolik by jim výhra v soutěži přinesla profesionální potíže, a v případě, že takovámožnost opravdu hrozí, cenu udělí jinému, stejně zasloužilému výzkumu.

V médiích jsou poněkud mylně ceny prezentoványjako opak opravdových „nobelovek“. Tady ovšem nejde o ocenění těch nejhorších výzkumů. Jde o poměrně jedinečnou událost ve vědě – ocenění výzkumů a výzkumníků, kteří se na svět dívají s nadhledem a kladou si netradiční otázky. Je to ocenění kreativity a fantazie. Během každoročního vyhlášení cen si navíc vědci dělají legraci sami ze sebe i z vědy jako takové, což se také tak často nevidí.