K čemu je klikání u antilop losích?

Antilopa losí a její ještě impozantnější příbuzná antilopa Derbyho bývají považovány za největší antilopy světa. Přestože jde o příměr celkem vzato nevhodný, protože antilopy netvoří žádnou přirozenou skupinu, nemění to nic na tom, že jde o zvířata robustně stavěná, a přece elegantní. Samci se vyznačují mohutnějším tělem a rohy, nápadnější čupřinou na čele, šedavými až modravými boky a také mnohem větším krčním lalokem. Nedávno si několik zoologů položilo otázku, zda, popřípadě co tyto vlastnosti sdělují samici (nebo jiným samcům) o samcově kondici. Kromě sledování výše zmíněných znaků zaznamenávali i vlastnosti zvláštního, daleko se nesoucího cvakavého zvuku, který při chůzi vydávají sklouzávající šlachy o zápěstí. Závěry studie naznačují, že věrným ukazatelem skutečné velikosti těla, a tedy i celkové kondice samce je překvapivě právě ono cvakání. Krční lalok a velikost rohů značí „jen“ věk a zbylé znaky (jako čupřina nebo zbarvení tváří či boků) jsou podle všeho spíše jen odrazem bojovnosti. Zdá se tedy, že pomocí velkého krčního laloku by nějaký stárnoucí samec mohl oklamat své soupeře, popřípadě samici, ale cvakání ho prozradí. Dodejme ještě, že podobné cvakání se několikrát nezávisle objevilo u jelenů (například jelena bělohubého či jelena milu) a sobů. Je otázkou, k čemu slouží právě jim. U sobů a snad i u jelenů bělohubých se spekuluje o tom, že zvířata o sobě díky tomuto cvakání vědí, když putují například v sněhové bouři. (BMC Biology 6, 47, 2008, doi: 10.1186/1741-7007-6-47)