Trendy moderní architektury

Termín sociální bydlení (dnes používaný velmi vágně) u nás vymizel někdy po druhé světové válce, pak začalo období, kdy ústavou bylo údajně zaručeno právo na byt: všichni tedy byt měli a neexistovala potřeba sociálních bytů. Když se dnes říká, že sociální byty nepotřebujeme, protože máme více než milion bytů v panelových domech, čili máme sociálních bytů dost, pletou se pojmy, které jsou nesrovnatelné. Byt v paneláku může být ve vlastnictví, může být družstevní i nájemní… V zahraničí se termín sociální bydlení skoro nepoužívá, i když je všude tendence tuto oblast, klíčovou pro kvalitu života, nějak regulovat.

Naprostá většina našich sídlišť vznikla na základě urbanistických soutěží. Autoři jsou známi, v anonymitě byli udržováni uměle, protože byli zaměstnanci projektových ústavů, uvádělo se například, že autorem je Pražský projektový ústav. Dnes víme, že to byli Jan Krásný, Ivo Obrstein, Viktor Rudiš, František Zounek a mnozí další. Bez podpisu autora žádný projekt nemohl přijít k stavebnímu řízení. V průběhu výstavby se projekty měnily, například v závislosti na tom, kam dosáhne jeřáb a kde má pojezdovou dráhu, rozhodující bylo slovo stavebního závodu, ne architekta. Dodnes je velký rozdíl v hodnocení sídlišť mezi lidmi, kteří tam bydlí a kteří tam nebydlí. Ti, co tam bydlí, k nim nejsou zdaleka tak záporně naladěni jako ti, co tam nebydlí.