Kam se, kančile, kam „schováš“?

Kančilové jsou podivní a evolučně hodně původní sudokopytníci. Patří k samostatné linii stojící mezi mozolnatci (k nim patří lamy či velbloudi) a všemi ostatními přežvýkavci (jako jsou jelenovití, kabaři, vidlorozi, žirafy a turovití). Tito malí kopytníci žijí v pralesích Afriky a jihovýchodní Asie. Mají jakoby nahrbený hřbet a nápadné špičáky, nemají rohy ani parohy, ale mohou se pochlubit různě barevnou srstí, často s nápadnými podélnými pruhy či skvrnami. Ačkoli jsou to býložravci, nepohrdnou ani masitou potravou, ať bezobratlými, nebo obratlovci či mršinami. U afrického kančila vodního je známé, že v případě ohrožení uniká do vody. O asijských kančilech sice panují podobné zkazky, ale toto jejich chování nebylo dokumentováno zoology. Teprve loni bylo toto chování vyfotografováno na Cejlonu i na Borneu a vyhodnoceno vynikajícím zoologem Erikem Meijaardem. V případě Bornea šlo o pozorování samice, která se hodinu skrývala ve vodě a vynořovala se k nadýchnutí asi po pěti minutách. Číst o tomto chování u kančila vodního je jedna věc, vidět pořízené záběry je věc druhá – prostě fascinující! Je otázka, zda toto chování nějak neodráží způsoby kančilových předků a zda by třeba zoologické zahrady neměly pro kančily vytvářet expozice s několika vodními nádržemi… (Mammalian Biology, v tisku – DOI: 10.1016/j.mambio.2009.05.007)