Rozhledna Bára, Chrudim

„Architektura prožívá krizi. Je nutné začít tvořit jinak: místo designu a estetiky se inspirovat hlubokými zákony přírody, která je neuvěřitelnou pokladnicí geniálních konstrukcí, tvarů, barev, systémů i nahodilostí. Ukazuje nám, jak žít s chybami a nezpůsobit katastrofu,“ říká architekt Martin Rajniš, který je v posledních letech známý svým neortodoxním přístupem k navrhování a stavění. Prosazuje architekturu, která je přátelská k člověku i k přírodě a má minimální dopad na životní prostředí. Stavba má být ohleduplná, střídmá, neplýtvat materiálem ani zdroji, nezakusovat se příliš do země, nevyžadovat velkou údržbu a poté, co její životnost vyprší a přestane sloužit svému účelu, měla by umět zmizet s minimální produkcí odpadu. Tyto požadavky splňují nejlépe přírodní materiály, jako jsou hlína, kámen nebo dřevo.

Dřevěná stavba vzbuzuje, alespoň v českém prostředí, zpravidla asociace tradičního venkovského stavitelství, romantiky roubených chaloupek nebo severských srubů. Architektura Martina Rajniše tyhle představy nikomu nebere, ale zároveň je – někdy nenápadně, jindy pěkně zostra – posouvá směrem k soudobé, moderní interpretaci. Vrací se k principům moderní architektury, k jasně čitelné konstrukci, struktuře oproštěné od všeho nadbytečného. Neznamená to, že by jeho architektura byla strohá nebo přísná, naopak působí vlídně, a nejen proto, že je dřevo příjemný měkký materiál. Je to především měřítko, které vyhovuje lidskému oku a proporcím lidského těla, takže nás taková stavba snáze „ubytuje“ ve světě. A to třeba i na vrcholu Sněžky, kde fičí vítr přes 200 km v hodině a v zimě je metrová námraza. Nová česká poštovna na Sněžce (Vesmír 83, 598, 2004/10), kterou Martin Rajniš navrhl společně s Patrikem Hoffmannem, byla od začátku dimenzována tak, aby vydržela extrémní povětrnostní podmínky. Rozhledna Bára nad Chrudimí se ovšem krátce po svém dokončení střetla s živelnou silou, které nedokázaly odolat ani staleté duby v lese a zděné domy v okolních vesnicích.

Historie věže Bára má všechny atributy dramatického příběhu. Město Chrudim se rozhodlo vystavět rozhlednu na hraně terénního zlomu, na okraji lesa jižně od města, odkud je panoramatický výhled do kraje. Vypsali architektonickou soutěž, v níž zvítězil návrh Martina Rajniše – týmu e-MRAK: rozhledna ve tvaru trojbokého komolého jehlanu, vyskládaná z modřínových prken jako dutá hráň (tedy z prken proložených hranoly s minimem nezbytných pevných spojů) a zajištěná kovovými táhly. Uprostřed věže je zavěšené točité schodiště z dubových prken, upevněných na ocelové závitové tyči. Po schodišti lze vystoupit na vyhlídkovou plošinu, nad níž věž pokračuje stožárem z ocelových trubek se signalizačním světlem. Rozhledna Bára byla slavnostně zpřístupněna 21. června 2008 a čtyři dny nato se přes Českou republiku přehnala silná bouře, kterou místy doprovázela tornáda. Jedno z nich udeřilo právě na Chrudimsku a nenávratně poškodilo i novou rozhlednu. Větrný vír stavbu nadzvedl a hromadu trosek posadil o pár metrů dál. Chrudimští se nenechali odradit, rozhodnutí postavit věž znovu padlo téměř okamžitě a 3. září 2009 byla rozhledna Bára II předána veřejnosti.

Nová rozhledna je na první pohled skoro stejná jako její předchůdkyně, jen je o málo nižší a dimenzovaná tak, aby odolala vichřici (až 200 km za hodinu – původní věž by byla zvládla 130 km za hodinu). Má více zabezpečovacích prvků včetně jištění ocelovými lany, jejichž napětí je v půlhodinových intervalech regulováno tak, aby se přizpůsobilo změnám objemu dřevěné konstrukce v důsledku proměnlivé vlhkosti vzduchu. Na rozhlednách bývá obyčejně nejzajímavější výhled z vrcholu, Bára toho ale nabízí mnohem víc. Technicky založené návštěvníky zaujme především unikátní konstrukce s množstvím jednoduchých a chytrých detailů, filosofičtější povahy možná použijí pohled na stěnu věže jako meditační pomůcku. Střídání vodorovných pásů dřeva a mezer je totiž pro oko velice příjemné, struktura připomíná čeření vodní hladiny nebo vysoké trávy na louce a vytváří interferenční optický efekt, jehož uklidňující působení na člověka je dobře známé. Zenová věž.