mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

Lýkovec jedovatý

Kriticky ohrožený druh v naší přírodě
 |  8. 10. 2009
 |  Vesmír 88, 611, 2009/10

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae) je nízký keřík s opadavými kopinatými listy. Kvete brzy na jaře (v únoru až dubnu) drobnými růžovofialovými květy (viz obr. 2), které pronikavě voní. Jsou uspořádané do svazečků a objevují se dříve než listy. Plodem je jasně červená, vejcovitě kulovitá peckovice. Lýkovec roste ve stinných až polostinných listnatých či smíšených lesích. Vyhovují mu vlhčí, živinami bohaté, hlinité či jílovité půdy. Někdy se pěstuje jako okrasný keř v zahradách a parcích. Patří mezi kriticky ohrožené rostliny ČR.

Celá rostlina je jedovatá, ale nejvyšší obsah jedovatých látek je v kůře a plodech. K otravám dochází jen výjimečně, většinou požitím plodů, které jsou ovšem odporně hořké, takže záměna za jiné jedlé plody je téměř vyloučena. Otrava se projevuje pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, zvracením a průjmem. Pro závěrečnou fázi otravy je charakteristická celková slabost, křeče a kolaps (Human and Experimental Toxicology 15, 245, 1996). Otrava lýkovcem je vždy vážná a pro její zvládnutí je nutná včasná lékařská pomoc. I lehké otravy mohou mít dlouhotrvající následky. Nejčastější komplikací je poškození ledvin. V lékařské literatuře se uvádí, že k těžké otravě stačí požít 5–8 plodů, k usmrcení 10–12 plodů. Lýkovcem se mohou otrávit i zvířata (Wiener Medizinische Wochenschrift 80, 138, 1993). Snad s výjimkou některých ptáků je pro většinu zvířat prudce jedovatý.

Z lýkovce bylo izolováno velké množství biologicky aktivních látek, například fenoly, glykosidy, kumariny, organické kyseliny, terpeny a další. Hlavním toxickým principem lýkovce jsou terpeny mezerein a jeho derivát dafnetoxin (viz obr. 1). Mezerein inhibuje proteinkinázu C a vykazuje antileukemickou aktivitu (Science 287, 652, 1975), což vysvětluje, proč byla rostlina dříve využívána v lidovém léčitelství jako lék proti rakovině. Dafnetoxin působí jako mitochondriální jed tím, že blokuje oxidativní fosforylaci a syntézu ATP (Planta Medica 70, 1064, 2004). Střední smrtná dávka (LD50) dafnetoxinu pro myš při intraperitoneálním podání je 1,1 mg/kg. Látka je tedy přibližně pětkrát toxičtější než kyanid draselný. Je docela dobře možné, že farmakologický výzkum obsahových látek lýkovce prokáže jejich užitečnost pro moderní medicínu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie
RUBRIKA: Glosy

O autorech

Jiří Patočka

Josef Frynta

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...