Aktuální číslo:

2020/1

Téma měsíce:

Závislost

Lýkovec jedovatý

Kriticky ohrožený druh v naší přírodě
 |  8. 10. 2009
 |  Vesmír 88, 611, 2009/10

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae) je nízký keřík s opadavými kopinatými listy. Kvete brzy na jaře (v únoru až dubnu) drobnými růžovofialovými květy (viz obr. 2), které pronikavě voní. Jsou uspořádané do svazečků a objevují se dříve než listy. Plodem je jasně červená, vejcovitě kulovitá peckovice. Lýkovec roste ve stinných až polostinných listnatých či smíšených lesích. Vyhovují mu vlhčí, živinami bohaté, hlinité či jílovité půdy. Někdy se pěstuje jako okrasný keř v zahradách a parcích. Patří mezi kriticky ohrožené rostliny ČR.

Celá rostlina je jedovatá, ale nejvyšší obsah jedovatých látek je v kůře a plodech. K otravám dochází jen výjimečně, většinou požitím plodů, které jsou ovšem odporně hořké, takže záměna za jiné jedlé plody je téměř vyloučena. Otrava se projevuje pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, zvracením a průjmem. Pro závěrečnou fázi otravy je charakteristická celková slabost, křeče a kolaps (Human and Experimental Toxicology 15, 245, 1996). Otrava lýkovcem je vždy vážná a pro její zvládnutí je nutná včasná lékařská pomoc. I lehké otravy mohou mít dlouhotrvající následky. Nejčastější komplikací je poškození ledvin. V lékařské literatuře se uvádí, že k těžké otravě stačí požít 5–8 plodů, k usmrcení 10–12 plodů. Lýkovcem se mohou otrávit i zvířata (Wiener Medizinische Wochenschrift 80, 138, 1993). Snad s výjimkou některých ptáků je pro většinu zvířat prudce jedovatý.

Z lýkovce bylo izolováno velké množství biologicky aktivních látek, například fenoly, glykosidy, kumariny, organické kyseliny, terpeny a další. Hlavním toxickým principem lýkovce jsou terpeny mezerein a jeho derivát dafnetoxin (viz obr. 1). Mezerein inhibuje proteinkinázu C a vykazuje antileukemickou aktivitu (Science 287, 652, 1975), což vysvětluje, proč byla rostlina dříve využívána v lidovém léčitelství jako lék proti rakovině. Dafnetoxin působí jako mitochondriální jed tím, že blokuje oxidativní fosforylaci a syntézu ATP (Planta Medica 70, 1064, 2004). Střední smrtná dávka (LD50) dafnetoxinu pro myš při intraperitoneálním podání je 1,1 mg/kg. Látka je tedy přibližně pětkrát toxičtější než kyanid draselný. Je docela dobře možné, že farmakologický výzkum obsahových látek lýkovce prokáže jejich užitečnost pro moderní medicínu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie
RUBRIKA: Glosy

O autorech

Jiří Patočka

Josef Frynta

Doporučujeme

Léčba psychedeliky

Léčba psychedeliky

Zuzana Postránecká  |  6. 1. 2020
Přírodní psychedelika provázejí lidskou společnost po tisíciletí, ale západní společnost se jimi začala podrobněji zabývat teprve ve 20. století....
Chobotnice z Londýna

Chobotnice z Londýna

Petr Jan Juračka  |  6. 1. 2020
O poslední spolupráci s profesorem Vladimírem Kořínkem, novém druhu perloočky, dobrodružné cestě do londýnského muzea a chobotničce...
Smysl a etika archeologie ve 21. století

Smysl a etika archeologie ve 21. století

Martin Gojda  |  6. 1. 2020
Jedinečnost a neopakovatelnost toho, co se událo v historii, co potkávalo generace našich předchůdců, jak jednotlivci a lidská společenství...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné