Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Lýkovec jedovatý

Kriticky ohrožený druh v naší přírodě
 |  8. 10. 2009
 |  Vesmír 88, 611, 2009/10

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae) je nízký keřík s opadavými kopinatými listy. Kvete brzy na jaře (v únoru až dubnu) drobnými růžovofialovými květy (viz obr. 2), které pronikavě voní. Jsou uspořádané do svazečků a objevují se dříve než listy. Plodem je jasně červená, vejcovitě kulovitá peckovice. Lýkovec roste ve stinných až polostinných listnatých či smíšených lesích. Vyhovují mu vlhčí, živinami bohaté, hlinité či jílovité půdy. Někdy se pěstuje jako okrasný keř v zahradách a parcích. Patří mezi kriticky ohrožené rostliny ČR.

Celá rostlina je jedovatá, ale nejvyšší obsah jedovatých látek je v kůře a plodech. K otravám dochází jen výjimečně, většinou požitím plodů, které jsou ovšem odporně hořké, takže záměna za jiné jedlé plody je téměř vyloučena. Otrava se projevuje pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, zvracením a průjmem. Pro závěrečnou fázi otravy je charakteristická celková slabost, křeče a kolaps (Human and Experimental Toxicology 15, 245, 1996). Otrava lýkovcem je vždy vážná a pro její zvládnutí je nutná včasná lékařská pomoc. I lehké otravy mohou mít dlouhotrvající následky. Nejčastější komplikací je poškození ledvin. V lékařské literatuře se uvádí, že k těžké otravě stačí požít 5–8 plodů, k usmrcení 10–12 plodů. Lýkovcem se mohou otrávit i zvířata (Wiener Medizinische Wochenschrift 80, 138, 1993). Snad s výjimkou některých ptáků je pro většinu zvířat prudce jedovatý.

Z lýkovce bylo izolováno velké množství biologicky aktivních látek, například fenoly, glykosidy, kumariny, organické kyseliny, terpeny a další. Hlavním toxickým principem lýkovce jsou terpeny mezerein a jeho derivát dafnetoxin (viz obr. 1). Mezerein inhibuje proteinkinázu C a vykazuje antileukemickou aktivitu (Science 287, 652, 1975), což vysvětluje, proč byla rostlina dříve využívána v lidovém léčitelství jako lék proti rakovině. Dafnetoxin působí jako mitochondriální jed tím, že blokuje oxidativní fosforylaci a syntézu ATP (Planta Medica 70, 1064, 2004). Střední smrtná dávka (LD50) dafnetoxinu pro myš při intraperitoneálním podání je 1,1 mg/kg. Látka je tedy přibližně pětkrát toxičtější než kyanid draselný. Je docela dobře možné, že farmakologický výzkum obsahových látek lýkovce prokáže jejich užitečnost pro moderní medicínu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie
RUBRIKA: Glosy

O autorech

Jiří Patočka

Josef Frynta

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...