Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Lýkovec jedovatý

Kriticky ohrožený druh v naší přírodě
 |  8. 10. 2009
 |  Vesmír 88, 611, 2009/10

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) z čeledi vrabečnicovitých (Thymelaeaceae) je nízký keřík s opadavými kopinatými listy. Kvete brzy na jaře (v únoru až dubnu) drobnými růžovofialovými květy (viz obr. 2), které pronikavě voní. Jsou uspořádané do svazečků a objevují se dříve než listy. Plodem je jasně červená, vejcovitě kulovitá peckovice. Lýkovec roste ve stinných až polostinných listnatých či smíšených lesích. Vyhovují mu vlhčí, živinami bohaté, hlinité či jílovité půdy. Někdy se pěstuje jako okrasný keř v zahradách a parcích. Patří mezi kriticky ohrožené rostliny ČR.

Celá rostlina je jedovatá, ale nejvyšší obsah jedovatých látek je v kůře a plodech. K otravám dochází jen výjimečně, většinou požitím plodů, které jsou ovšem odporně hořké, takže záměna za jiné jedlé plody je téměř vyloučena. Otrava se projevuje pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, zvracením a průjmem. Pro závěrečnou fázi otravy je charakteristická celková slabost, křeče a kolaps (Human and Experimental Toxicology 15, 245, 1996). Otrava lýkovcem je vždy vážná a pro její zvládnutí je nutná včasná lékařská pomoc. I lehké otravy mohou mít dlouhotrvající následky. Nejčastější komplikací je poškození ledvin. V lékařské literatuře se uvádí, že k těžké otravě stačí požít 5–8 plodů, k usmrcení 10–12 plodů. Lýkovcem se mohou otrávit i zvířata (Wiener Medizinische Wochenschrift 80, 138, 1993). Snad s výjimkou některých ptáků je pro většinu zvířat prudce jedovatý.

Z lýkovce bylo izolováno velké množství biologicky aktivních látek, například fenoly, glykosidy, kumariny, organické kyseliny, terpeny a další. Hlavním toxickým principem lýkovce jsou terpeny mezerein a jeho derivát dafnetoxin (viz obr. 1). Mezerein inhibuje proteinkinázu C a vykazuje antileukemickou aktivitu (Science 287, 652, 1975), což vysvětluje, proč byla rostlina dříve využívána v lidovém léčitelství jako lék proti rakovině. Dafnetoxin působí jako mitochondriální jed tím, že blokuje oxidativní fosforylaci a syntézu ATP (Planta Medica 70, 1064, 2004). Střední smrtná dávka (LD50) dafnetoxinu pro myš při intraperitoneálním podání je 1,1 mg/kg. Látka je tedy přibližně pětkrát toxičtější než kyanid draselný. Je docela dobře možné, že farmakologický výzkum obsahových látek lýkovce prokáže jejich užitečnost pro moderní medicínu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Toxikologie
RUBRIKA: Glosy

O autorech

Jiří Patočka

Josef Frynta

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...