Aktuální číslo:

2020/9

Téma měsíce:

30 let CTS

Pozemní savci na Novém Zélandě – že by přeci?

 |  15. 1. 2009
 |  Vesmír 88, 8, 2009/1

Nový Zéland je pro zoology studující savce hodně zvláštní kus pevniny. Je totiž téměř bez savců, pokud nepočítáme netopýry, jako jsou nedávno vyhynulý zemolez větší (Mystacina robusta), zemolez novozélandský (M. tuberculata), netopýr novozélandský (Chalinolobus tuberculatus) a příležitostně snad i kaloň rudý (Pteropus scapulatus). 1) Pak už tam ze savců žije jen krysa (Rattus exulans), která tam možná dorazila asi 1000 let před člověkem, a nedávno vysazené druhy. Nepřítomnost savců se vysvětlovala tím, že se Nový Zéland odtrhl od jiných kontinentů ještě před vznikem pokročilejších savců, například vačnatců a placentálů. Netopýři na Nový Zéland doletěli později a krysa tam možná dorazila na nějakém voru z vegetace.

Před několika lety se však podařilo na Novém Zélandě objevit v miocenních vrstvách (starých 19–16 milionů let) úlomky kostí nelétavých savců, které neodpovídají žádným místním původním skupinám (ani netopýrům, ani myšovitým hlodavcům). Nálezů je jen pár, ale přesto z nich šlo vyčíst, že jde o pozůstatky starobylých savců, ještě starších než například druhohorní multituberkuláti. Podařilo se tedy najít zbytky neznámé staré savčí linie, která zde patrně našla na dlouhou dobu útočiště. Z nových rekonstrukcí polohy kontinentů se navíc zdá, že Nový Zéland udržoval s Austrálií a Antarktidou kontakt ještě někdy na počátku křídy. Škoda že se zatím nepodařilo najít v třetihorních či čtvrtohorních vrstvách povědomější savce typu vačnatců či placentálů, kteří by se zde dali očekávat kvůli kontaktu s ostatními kontinenty. Nové nálezy ale dávají pro tyto objevy naději a možná by nám mohly pomoci i v rozluštění několika kryptozoologických záhad.

Z Nového Zélandu byla tu a tam hlá šena pozorování zvířat (waitoreke, kaurehe), která by nejvíce odpovídala ptakořitným savcům, protože byla vzhledově nejpodobnější vydře, a přitom údajně snášela vejce. Tato hlášení však byla většinou odbyta námitkou, že se přece ví, že takoví savci na Zélandu nežijí a nežili. Uvidíme, zda díky fosilním zbytkům savců nebude nakonec Nový Zéland pro odborníky na savce přece jen docela záživným územím. (PNAS 103, 19419–19423, 2006)

Poznámky

1) Použitá česká jména odpovídají nově připravovanému českému názvosloví letounů od Dr. Petra Bendy z Národního muzea v Praze.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Ondřej Vrtiška  |  7. 9. 2020
Forenzní entomologie pomáhá kriminalistům určit dobu a místo smrti, odhalit manipulaci s tělem a rekonstruovat události, k nimž došlo třeba i před...
Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Jan Turek  |  7. 9. 2020
V naší krajině se skrývají tajemství předků, která nelze pouhým okem spatřit, a přesto jejich pozůstatky dokážeme odhalit jako kamínky dávno...
Kreativní mozek novozélandského rošťáka

Kreativní mozek novozélandského rošťáka uzamčeno

Pavel Pipek  |  7. 9. 2020
Je to „drzoun“ s pronikavým intelektem. Jeho hlas i bezstarostná hravost v nás vyvolávají smích, vynalézavost při destrukci lidských výrobků...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné