Aktuální číslo:

2026/10

Téma měsíce:

Spojení

Obálka čísla

Pozemní savci na Novém Zélandě – že by přeci?

 |  15. 1. 2009
 |  Vesmír 88, 8, 2009/1

Nový Zéland je pro zoology studující savce hodně zvláštní kus pevniny. Je totiž téměř bez savců, pokud nepočítáme netopýry, jako jsou nedávno vyhynulý zemolez větší (Mystacina robusta), zemolez novozélandský (M. tuberculata), netopýr novozélandský (Chalinolobus tuberculatus) a příležitostně snad i kaloň rudý (Pteropus scapulatus). 1) Pak už tam ze savců žije jen krysa (Rattus exulans), která tam možná dorazila asi 1000 let před člověkem, a nedávno vysazené druhy. Nepřítomnost savců se vysvětlovala tím, že se Nový Zéland odtrhl od jiných kontinentů ještě před vznikem pokročilejších savců, například vačnatců a placentálů. Netopýři na Nový Zéland doletěli později a krysa tam možná dorazila na nějakém voru z vegetace.

Před několika lety se však podařilo na Novém Zélandě objevit v miocenních vrstvách (starých 19–16 milionů let) úlomky kostí nelétavých savců, které neodpovídají žádným místním původním skupinám (ani netopýrům, ani myšovitým hlodavcům). Nálezů je jen pár, ale přesto z nich šlo vyčíst, že jde o pozůstatky starobylých savců, ještě starších než například druhohorní multituberkuláti. Podařilo se tedy najít zbytky neznámé staré savčí linie, která zde patrně našla na dlouhou dobu útočiště. Z nových rekonstrukcí polohy kontinentů se navíc zdá, že Nový Zéland udržoval s Austrálií a Antarktidou kontakt ještě někdy na počátku křídy. Škoda že se zatím nepodařilo najít v třetihorních či čtvrtohorních vrstvách povědomější savce typu vačnatců či placentálů, kteří by se zde dali očekávat kvůli kontaktu s ostatními kontinenty. Nové nálezy ale dávají pro tyto objevy naději a možná by nám mohly pomoci i v rozluštění několika kryptozoologických záhad.

Z Nového Zélandu byla tu a tam hlá šena pozorování zvířat (waitoreke, kaurehe), která by nejvíce odpovídala ptakořitným savcům, protože byla vzhledově nejpodobnější vydře, a přitom údajně snášela vejce. Tato hlášení však byla většinou odbyta námitkou, že se přece ví, že takoví savci na Zélandu nežijí a nežili. Uvidíme, zda díky fosilním zbytkům savců nebude nakonec Nový Zéland pro odborníky na savce přece jen docela záživným územím. (PNAS 103, 19419–19423, 2006)

Poznámky

1) Použitá česká jména odpovídají nově připravovanému českému názvosloví letounů od Dr. Petra Bendy z Národního muzea v Praze.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Jak se bakterie oddávají sexu?

Jak se bakterie oddávají sexu? uzamčeno

Pavel Payne  |  29. 9. 2026
Srovnání bakteriálních genomů ukázalo, že homologní rekombinace je u bakterií překvapivě častá. Známé mechanismy přenosu DNA však samy o sobě...
Pravidla buněčné spolupráce

Pravidla buněčné spolupráce

Jan Černý  |  29. 9. 2026
Buňky vznikly i díky tomu, že se membránou oddělily od okolního světa. Teprve když některé z těchto hranic začaly být řízeně prostupné, objevil se...
Cesta do Tibetu jako nástroj propagandy

Cesta do Tibetu jako nástroj propagandy uzamčeno

Jarmila Ptáčková  |  29. 9. 2026
V očekávání většiny cestujících do Tibetu se pravděpodobně objevují zasněžené hory, prastaré kláštery a tmavorudá roucha buddhistických mnichů....