Nejstarší chobotnatci byli vodní

Předpoklad, že chobotnatci prošli během své evoluce vodní či „obojživelnou“ fází, není nový. Nasvědčuje to mu geologický kontext (fosilie nalezené v říčních či příbřežních sedimentech), morfologie vymřelých chobotnatců (předpokládaný „šnorchlovitý“ chobůtek) nebo jejich ontogenetický vývoj (u embryí lze nalézt typ ledvin charakteristický pro řadu vodních savců). Na vodní způsob života nejstarších chobotnatců poukazuje také jejich blízká příbuznost se sirénami a vymřelými mořskými Desmostylii. Na druhou stranu je třeba zmínit, že nalezení fosilní živočichové mohli být kdysi do říčních sedimentů splaveni až poté, co uhynuli.

Proto se zkoumá zastoupení dílčích izotopů v kostech či zubech současných i fosilních zástupců. Tímto způsobem se už zjistilo, že nejstarší kytovci se do moře přesunuli ze sladkých vod. Některé druhy možná také trávily v sladké vodě mládí a do moří se přesouvaly v dospělosti.

Nově byli takto analyzováni také jedni z nejstarších chobotnatců – Barytherium a Moeritherium ze svrchního eocénu v Egyptě. Podle zastoupení izotopů žili ve vodách spíše sladkých, ať už v řekách, jezerech nebo močálech. Samotný číselný výsledek izotopových studií bez širšího kontextu by mohl být zavádějící. Určitou roli hraje totiž složení potravy (zda v ní převládaly rostliny typu C3, nebo spíše C4), vlhkost nálezových lokalit, poměrný přísun pitné vody za života apod. Tato studie však brala všechny možné vlivy v potaz, a díky tomu lze její závěry považovat za potvrzení vodní fáze v evoluci chobotnatců. Analyzováno bylo také několik vymřelých damanů, což jsou blízcí příbuzní sirén a chobotnatců. Někteří z nich patrně také žili do jisté míry ve vodě, rozhodně více než dnešní druhy. Konečné závěry ale vyžadují další bádání. (PNAS 105, 5786–5791, 2008)