Jak žížala zradila jetel

Na celém světě se lidé pokoušejí pěstovat různé druhy travin společně s bobovitými rostlinami. Zvyšují tím celkový výnos z plochy, popřípadě získávají kvalitnější krmivo pro pasoucí se zvířata. Překvapivě nejasný je ale vliv půdních organismů na soužití těchto dvou rostlinných čeledí. Němečtí vědci Nico Eisenhauer a Stefan Scheu se proto ve své nejnovější práci zaměřili na vztah mezi růstem rostlin a přítomností žížal obecných (Lumbricus terrestris).

Pro svůj experiment si zvolili směs běžných středoevropských druhů trav – bojínku lučního (Phleum pratense), srhy laločnaté (Dactylis glomerata) a jílku vytrvalého (Lolium perenne). Z bobovitých vybrali často vysévané druhy – jetel luční (Trifolium pratense), jetel plazivý (Trifolium repens) a tolici měňavou (Medicago × varia). Do substrátu se zasetými lipnicovitými či bobovitými rostlinami přidali žížaly a sledovali, co se bude dít. Dokud bylo rostlinkám jen 6 týdnů, přítomnost žížal podporovala růst všech bez rozdílu. Když však pokusné rostliny zestárly na 16 týdnů, podporovala přítomnost žížal už jen růst trav, zatímco na růst bobovitých rostlin neměla žádný vliv. Když byly pokusné rostliny pěstovány ve směsi, přítomnost žížal podpořila zvýšení biomasy trav na úkor okolních bobovitých rostlin. Za tímto jevem stála dle autorů především zvýšená dostupnost dusíku podporující produktivitu trav. Trávy bývají při dostatku dusíku schopny bobovité rostliny hravě přerůst a zastínit, žížaly travám tedy poskytují důležitou výhodu. Na bobovité přítomnost žížal výraznější podpůrný vliv neměla, protože kromě půdního dusíku jsou schopny díky svým symbiotickým bakteriím vázat i vzdušný dusík, který je travám nedostupný.

Přítomnost žížal tedy zvyšuje dostupnost půdního dusíku, což prospívá hlavně organismům, které si jej neumějí opatřovat z jiných zdrojů. Z přítomnosti žížal tudíž mají zisk travní společenstva. Naopak rostliny z čeledi bobovitých na zvýšenou dostupnost půdního dusíku pro ostatní rostliny doplácejí – jsou jimi vytlačovány, jejich nadzemní části dorůstají menší velikosti a mívají i méně květů. Soutěž o sluneční záření, půdní vlhkost, a dokonce i o půdní dusík bobovité rostliny s travními společenstvy v přítomnosti žížal prohrávají. Žížaly tak pravděpodobně mají velký podíl na cyklických oscilacích v početnosti lipnicovitých a bobovitých na středoevropských pastvinách. (Soil Biol. Biochem. 40, 2650–2659, 2008)