Nejprimitivnější netopýr vrhá světlo na evoluci letounů

Dosavadní hypotézy o evoluci letounů se točily kolem otázky, co se vyvinulo dříve, zda aktivní let, nebo echolokace (orientace pomocí ultrazvuku). Dosud byli nejstarší nalezení netopýři (z doby zhruba před 50 miliony let) stavbou téměř shodní s nynějšími zástupci této skupiny. Do osmdesátých let 20. století se odborníci domnívali, že echolokace vznikla dříve než aktivní let. Vycházeli z toho, že pozůstatky echolokace jeví i někteří drobní hmyzožravci. Dalším argumentem je, že některé primitivnější skupiny letounů loví z vyvýšeného místa, odkud vylétají za kořistí a zase se vracejí zpět, a právě takhle se kdysi mohl vyvinout netopýří let. Předpokládalo se, že předkové netopýrů žili nočním způsobem života, a echolokace se tedy vyvinula pro snazší orientaci během loveckých manévrů.

Teprve analýza energetické náročnosti echolokace ukázala, že pro nelétavého živočicha jsou echolokační výkřiky energeticky příliš náročné, ale ve spojení s mávnutím křídel a výdechem energetické nároky výrazně klesají. Hypotéza evoluce letounů byla proto přeformulována: Nejdříve vznikl aktivní let, teprve potom echolokace. Předchůdci letounů byli původně denní živočichové a k nočnímu způsobu života je přivedl vznik dravých ptáků někdy v křídě. Nový způsob života byl zároveň hnací silou pro vznik echolokace.

Nedávno byl nalezen chybějící mezičlánek pro podporu této hypotézy ve Wyomingu, v geologické formaci Green River. Z téže lokality pocházejí i fosilní zástupci druhu Icaronycteris index, kteří byli donedávna považováni za nejprimitivnějšího fosilního zástupce letounů. Nyní je přetrumfly dvě výborně zachované fosilie z doby před více než 52 miliony let a popsané jako Onychonycteris finneyi. Zajímavé jsou i tím, že mají na všech prstech křídel drápky. Nejdůležitější ale je, že hlemýžď vnitřního ucha mají poměrně malý, z čehož vyplývá, že echolokaci nepoužívali. Škoda že z fosilií nelze rekonstruovat velikost očí – kdyby totiž byly velké, bylo by vcelku jasné, že se dotyčný živočich orientoval spíše zrakem a echolokace vznikla až později. (Nature 451, 818–821, 2008)