Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Kdo je nám primátům příbuzný?

 |  7. 8. 2008
 |  Vesmír 87, 504, 2008/8

Přestože se během posledních patnácti let většina fylogenetických vztahů mezi savci vyjasnila, zůstává přecetu a tam nejistota. Jedna z nich se týká vztahu primátů k dvěma maličkým savčím skupinám z pralesů jihovýchodní Asie – tanám, které připomínají veverky, a letuchám, které při pohybu mezi stromy používají plachtění. Podle jedněch jsou primátům příbuznější tany, podle druhých letuchy, podle dalších jsou tany a letuchy příbuzné mezi sebou a dohromady představují sesterskou skupinu (Sundatheria) primátů. Při srovnání vybraných úseků DNA lze občas najít velmi „výrazné“ znaky, třeba trojici zjevně vypadlých, či naopak vmezeřených aminokyselin nebo celých genů, jejichž sdílená přítomnost, nebo naopak nepřítomnost by mohla u studovaných organizmů ukázat příbuzenské vztahy přesvědčivě. Nyní třeba víme, že se takové významné podpoře těší letuchy s primáty, nikoliv však tany s primáty ani letuchy s tanami. Takže nám primátům jsou zřejmě nejpříbuznější plachtivé a býložravé letuchy, což jistě zahýbá představami o vzhledu nejstarších primátů, i když je jasné, že letuchy jsou skupinou značně odvozenou a reliktní. Jak se zdá, byla rozkolísanost předchozích analýz způsobena tím, že v nich chyběla tana péroocasá z Bornea, Sumatry a Malajského poloostrova, která je řadou badatelů považována za svéráznou podskupinu tan (řekněme čeleď). Nová studie tento názor podporuje a předpokládá u ní izolovanost až 65 milionů let od jiných tan. Kromě toho se také potvrdilo vymezování dvou druhů letuch do samostatných rodů (GaleopterusCynocephalus), protože tyto druhy jsou od sebe odděleny asi 20 milionů let. Nejenže se tedy podařilo najít nejpříbuznější skupinu k primátům, ale odhalili jsme i druhy, které bychom měli jednoznačně hýčkat, tj. obě starobylé letuchy a ještě starší tanu péroocasou. (Science 318, 792–794, 2007)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné