Aktuální číslo:

2018/9

Téma měsíce:

Zde domov můj

Kdo je nám primátům příbuzný?

 |  7. 8. 2008
 |  Vesmír 87, 504, 2008/8

Přestože se během posledních patnácti let většina fylogenetických vztahů mezi savci vyjasnila, zůstává přecetu a tam nejistota. Jedna z nich se týká vztahu primátů k dvěma maličkým savčím skupinám z pralesů jihovýchodní Asie – tanám, které připomínají veverky, a letuchám, které při pohybu mezi stromy používají plachtění. Podle jedněch jsou primátům příbuznější tany, podle druhých letuchy, podle dalších jsou tany a letuchy příbuzné mezi sebou a dohromady představují sesterskou skupinu (Sundatheria) primátů. Při srovnání vybraných úseků DNA lze občas najít velmi „výrazné“ znaky, třeba trojici zjevně vypadlých, či naopak vmezeřených aminokyselin nebo celých genů, jejichž sdílená přítomnost, nebo naopak nepřítomnost by mohla u studovaných organizmů ukázat příbuzenské vztahy přesvědčivě. Nyní třeba víme, že se takové významné podpoře těší letuchy s primáty, nikoliv však tany s primáty ani letuchy s tanami. Takže nám primátům jsou zřejmě nejpříbuznější plachtivé a býložravé letuchy, což jistě zahýbá představami o vzhledu nejstarších primátů, i když je jasné, že letuchy jsou skupinou značně odvozenou a reliktní. Jak se zdá, byla rozkolísanost předchozích analýz způsobena tím, že v nich chyběla tana péroocasá z Bornea, Sumatry a Malajského poloostrova, která je řadou badatelů považována za svéráznou podskupinu tan (řekněme čeleď). Nová studie tento názor podporuje a předpokládá u ní izolovanost až 65 milionů let od jiných tan. Kromě toho se také potvrdilo vymezování dvou druhů letuch do samostatných rodů (GaleopterusCynocephalus), protože tyto druhy jsou od sebe odděleny asi 20 milionů let. Nejenže se tedy podařilo najít nejpříbuznější skupinu k primátům, ale odhalili jsme i druhy, které bychom měli jednoznačně hýčkat, tj. obě starobylé letuchy a ještě starší tanu péroocasou. (Science 318, 792–794, 2007)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Člověk býložravcem

Člověk býložravcem uzamčeno

František Vyskočil  |  3. 9. 2018
Z dvaceti aminokyselin, které naše tělo potřebuje k vytváření životně důležitých bílkovin, si asi osm neumí vyprodukovat samo. Ještě pár vitaminů...
„Archetyp“ pražské kavárny

„Archetyp“ pražské kavárny

Pavel Janoušek  |  3. 9. 2018
Krásnou literaturu lze číst z mnoha důvodů: ze školní povinnosti, pro zábavu i z potřeby vstoupit při četbě do dialogu s někým, kdo mi může...
Století Československa

Století Československa uzamčeno

Jitka Rychtaříková  |  3. 9. 2018
První světová válka za sebou nechala celosvětovou spoušť, v níž vyhasly miliony životů. Ačkoliv přímé vojenské ztráty v Českých zemích (Čechách,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné