Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Kdo je nám primátům příbuzný?

 |  7. 8. 2008
 |  Vesmír 87, 504, 2008/8

Přestože se během posledních patnácti let většina fylogenetických vztahů mezi savci vyjasnila, zůstává přecetu a tam nejistota. Jedna z nich se týká vztahu primátů k dvěma maličkým savčím skupinám z pralesů jihovýchodní Asie – tanám, které připomínají veverky, a letuchám, které při pohybu mezi stromy používají plachtění. Podle jedněch jsou primátům příbuznější tany, podle druhých letuchy, podle dalších jsou tany a letuchy příbuzné mezi sebou a dohromady představují sesterskou skupinu (Sundatheria) primátů. Při srovnání vybraných úseků DNA lze občas najít velmi „výrazné“ znaky, třeba trojici zjevně vypadlých, či naopak vmezeřených aminokyselin nebo celých genů, jejichž sdílená přítomnost, nebo naopak nepřítomnost by mohla u studovaných organizmů ukázat příbuzenské vztahy přesvědčivě. Nyní třeba víme, že se takové významné podpoře těší letuchy s primáty, nikoliv však tany s primáty ani letuchy s tanami. Takže nám primátům jsou zřejmě nejpříbuznější plachtivé a býložravé letuchy, což jistě zahýbá představami o vzhledu nejstarších primátů, i když je jasné, že letuchy jsou skupinou značně odvozenou a reliktní. Jak se zdá, byla rozkolísanost předchozích analýz způsobena tím, že v nich chyběla tana péroocasá z Bornea, Sumatry a Malajského poloostrova, která je řadou badatelů považována za svéráznou podskupinu tan (řekněme čeleď). Nová studie tento názor podporuje a předpokládá u ní izolovanost až 65 milionů let od jiných tan. Kromě toho se také potvrdilo vymezování dvou druhů letuch do samostatných rodů (GaleopterusCynocephalus), protože tyto druhy jsou od sebe odděleny asi 20 milionů let. Nejenže se tedy podařilo najít nejpříbuznější skupinu k primátům, ale odhalili jsme i druhy, které bychom měli jednoznačně hýčkat, tj. obě starobylé letuchy a ještě starší tanu péroocasou. (Science 318, 792–794, 2007)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...