Za limity optické mikroskopie

V roce 2007 byl představen první běžně dostupný konfokální mikroskop se superrozlišením pod 90 nm v rovině xy. Systém vychází z multifotonového konfokálního mikroskopu Leica SP5. Stefan Hell a jeho skupina pracovali po dlouhou dobu na vývoji STED (Stimulated Emission Depletion) mikroskopie a laboratorně dosáhli optického rozlišení 15-20 nm (již lze vidět velké molekuly). Komerčně dostupný systém Leica STED má rozlišení 65-90 nm kvůli snadnému použití v běžné mikroskopické laboratoři. Obrázky ze STED rozlišením se tak dnes dají získat živě na jedno kliknutí myší. Jde o speciální variantu konfokální mikroskopie, která využívá částečného vysvícení fluorochromů, jež byly excitovány viditelným zářením pulzního diodového laseru, pomocí druhého laserového pulzu emitovaného infračerveným laditelným Ti:safírovým laserem (735-780 nm). K vysvícení dochází pomocí tzv. stimulované emise, což je fyzikální jev, který se využívá v např. laserech k vytvoření laserového záření. Vysvěcující (neboli depleční) paprsek se vyznačuje neobvyklým profilem rozložením intenzity záření v průřezu paprsku, které má formu kroužku s nulovou intenzitou uprostřed. Díky tomu se výrazně zmenší rozměry oblasti vzorku, z níž ke konfokálnímu detektoru může dorazit emise, což v konečném důsledku vede k výraznému zlepšení rozlišovací schopnosti mikroskopu za hranice Rayleighova kritéria. Jediný mikroskop, který tuto technologii umožňuje, je Leica TCS STED, přesněji "nástavec" STED k mikroskopu Leica TCS SP5.