Vliv rizikového nasazení na zdravotnické pracovníky

Syndrom akutního respiračního selhání – SARS – byl 23. 2. 2003 diagnostikován u ženy, která do Toronta přicestovala z Hongkongu, a rychle se rozšířil po okolí. Do několika dnů bylo nakaženo 257 osob. Mnoho publikací se zaměřilo na dopad těchto událostí na zdravotnické pracovníky, u nichž byly pozorovány následky psychologického disstresu, zejména vzestup příznaků posttraumatické stresové poruchy. Všechny faktory, které se na této skutečnosti v oblastech s vysokým rizikem podílely, však dosud nebyly plně objasněny. Cílem studie autorů z Psychiatrické kliniky Univerzity v Torontu bylo kvantifikovat psychologické vlivy, které během epidemie působily na pracovníky rizikových pracovišť.

Zdravotničtí pracovníci, kteří v té době působili v rizikových oblastech, vyplnili dva dotazníky – jeden mapující jejich postoje během epidemie SARS a druhý zjišťující dopad kritických životních událostí, který byl zaměřen na vyhledávání posttraumatické stresové poruchy. Kontrolní skupinu tvořili zdravotničtí pracovníci, kteří se s touto infekcí nedostali do kontaktu.

Faktory, jež vyvolávaly negativní stres (disstres), byly následující: vnímání rizika vztaženého k vlastní osobě, dopad krize SARS na pracovní režim, depresivní afekty a práce na vysoce rizikovém pracovišti. Jak se dalo předpokládat, zdravotničtí pracovníci na rizikových pracovištích pociťovali větší disstres. Zajímavým zjištěním ale bylo, že ti, kteří pečovali jen o jednoho pacienta se SARS, vykazovali více příznaků posttraumatické stresové poruchy než ti, kteří jich ošetřovali více. Tato zkušenost může být užitečná při řešení příštích podobných případů. (J. Psychosom. Res. 64, 177–183, 2008/2)