Neopakovatelný pandí palec

Když se nezaujatě zahledíme na pandu velkou a menší pandu červenou, stěží bychom je považovali za příbuzné, protože panda velká je prostě podivný bambusožravý černobílý medvěd a panda červená je takový jakoby medvídek, podobný třeba mývalovi. No a právě tento intuitivní pohled by vlastně nebyl tak daleko od pravdy!

Panda velká je opravdu medvěd a panda červená sice není přímo příslušnicí medvídkovitých šelem (tedy příbuzná mývalům, nosálům, fretům apod.), ale tvoří vlastní linii, blízce příbuznou skunkům, kunovitým a právě medvídkovitým šelmám (viz Vesmír 86, 567, 2007/9). Víme to však teprve posledních pár let, především díky molekulárním znakům. Ještě nedávno jsme proto mohli být ujišťováni, že obě pandy jsou si příbuzné – i když se nejsou moc podobné, mají téměř stejný tvar zubů, asijské rozšíření atd. atd., a hlavě zvláštní „falešný palec“ na předních packách. Tento výrůstek – funkčně vlastně šestý prst – slouží k uchopování bambusových stébel. Jde o radiální sezamoidní kůstku, tedy jednu z kůstek vznikajících kostnatěním ve šlachách. A bylo by přeci divné, kdyby se tak zvláštní orgán vyvinul u obou pand dvakrát nezávisle na sobě! A přesto se to stalo!

Falešný palec u obou pand by tak nejspíše vznikl nezávisle pro přidržování bambusových stébel, která činí převažující část jejich potravy. Jenže nyní byl tento „palec“ nalezen i u miocenního příbuzného pandy červené (Simocyon batalleri), který byl zjevným masožravcem (lovcem menší kořisti a možná také příležitostným mrchožroutem) a dosahoval až velikosti pumy. Proč by měl mít falešný palec zrovna on? Zdá se, že ho využíval k pohybu ve větvích stromů, kde se mohl ukrývat před většími šelmami nebo hledat kořist.

Protože falešný palec měl původnější zástupce linie pandy červené, je zřejmé, že ho panda červená zdědila a využila nejen k šplhání po větvích, ale především k shánění obživy. Panda velká si „palec“ vytvořila také, ale zřejmě čistě kvůli bambusu – žádný její známý předek ho totiž neměl. Na nezávislý vznik pandích falešných palců ostatně poukazuje i jejich nápadná tvarová odlišnost u pandy velké a pandy červené v kontrastu s jeho podobností u pandy červené a jejího třetihorního příbuzného. Znak, původně společný, se tak proměnil na báječný doklad konvergence, tedy toho, že stejná či podobná struktura může vzniknout u nepříbuzných zvířat, zde navíc ze zcela jiných důvodů. (PNAS 103, 379–382, 2006/2)