Jak nebýt uloven kosatkou?

Rozvoj výzkumu kytovců nám už umožnil zčásti porozumět jejich zajímavé zvukové komunikaci. Kytovci sice všelijak pískají, mručí, hvízdají, sténají a klikají (viz článek Zuzany Seidlové: Zvuky z hlubin oceánu, Vesmír 85, 678, 2006/11), ale zdaleka ne všichni. V poslední době se čím dál zřetelněji ukazuje, že se některé, poměrně zvláštní zvuky (např. nepřítomnost pískotu nebo vysokofrekvenční klik ve velice úzkém zvukovém pásmu) vyskytují jen u několika zástupců, či dokonce skupin vzájemně zcela nepříbuzných. Konkrétně jde o kogie (menší příbuzné vorvaňů), delfínovce laplatského, sviňuchy a plískavice rodu Cephalorhynchus, kteří patří k menším či nejmenším zástupcům kytovců. Z řady indicií vyplývá, že jim tyto změny zvukového repertoáru umožňují uniknout z doslechu kosatek, potenciálních lovců. Zdá se, že zbylí kytovci jsou k obraně proti kosatkám lépe vybaveni – buď jsou větší, nebo se sdružují do početnějších stád. (J. Evol. Biol. 20, 1439–1458, 2007)