Užitečnost čistokrevných plemen a psí genomika

Při domestikaci rostlin a zvířat jsme si vybírali vlastnosti žádané pěstiteli a chovateli, a to jak z hlediska užitkového, tak estetického. Bohužel hlavně kvůli druhému aspektu jsou některá psí plemena „hromádkami neštěstí“ odkázanými na neustálou veterinární péči a je otázkou, zda chov takových zvířat není v podstatě jejich týráním. Aby šlechtitel docílil třeba plemene velmi mírného nebo například chlupaté či krátkonohé formy, musel být nejen trpělivý, ale často přistoupit i na určitý stupeň příbuzenského křížení, aby se ten či onen znak upevnil. Není proto divu, že většina čistokrevných psích plemen trpí příbuzenskou plemenitbou, takže mívá širokou škálu zdravotních problémů. Je mimo diskusi, že i nejzatvrzelejší podporovatelé čistokrevnosti svých miláčků budou muset v dlouhodobější perspektivě přistoupit na „oživení krve“ zkřížením s nějakým voříškem (tedy pokud jim ovšem záleží přednostně na psech). Nyní se však zdá, že se nám čistokrevnost psích plemen přece jenom hodí.

Ačkoli se na poznání kompletního psího genomu ještě pracuje (první bude asi boxer), už nyní známe dlouhé úseky DNA různých plemen psů a z jejich srovnání vyplývá, že se zkoumaná plemena liší často jen minimálně. Pokud se tedy různá plemena (i velice blízká) tolik liší vzhledem, chováním a bohužel také náchylností k vážným onemocněním (např. k různým typům rakoviny, atopickému ekzému, epilepsii), a přitom jsou geneticky minimálně odlišná, nabízí se nám možnost odhalit genetickou podstatu těchto rozdílů.

Není tedy divu, že se přes počáteční nedůvěru některých genetiků začíná psí genomice věnovat čím dál více vědeckých týmů. Je jisté, že psí genomika rozšíří naše znalosti o psech, lidech a savcích obecně. Uvidíme, jak moc splní očekávání týkající se odhalení příčin nemocí a jejich případného léčení. (Science 317, 1668–1671, 2007)