Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Jedovatá krása

aneb Hořká chuť motýlů
 |  14. 2. 2008
 |  Vesmír 87, 90, 2008/2

Motýli nepatří mezi typicky jedovaté živočichy. Pro člověka ztělesňují křehké a krásné tvory, spojovat je s jedy by nám připadalo absurdní. A přesto je řada z nich pasivně jedovatá, což je chrání před predátory. Například monarchové (rod Danaus), američtí tažní motýli (viz Vesmír 66, 408, 1987/7, 66, 708, 1987/12, 71, 707, 1992/12, 83, 70, 2004/2), kladou svá vajíčka na listy jedovatých klejichovitých rostlin (Asclepiadaceae), což je zvýhodňuje. Jejich housenky mají dostatek potravy, protože jiní živočichové se těmto rostlinám vyhýbají, a jed se v těle housenek hromadí, aniž jim samotným ubližuje. Pro mnohé živočichy jsou však jedovaté, a tím se chrání před predátory. Jed zůstává účinný i po přeměně housenky v motýla.

Také u nás žije mnoho druhů motýlů, jejichž housenky mají tělíčko poseté ostrými křehkými chloupky. Ty jsou spojeny s jedovými žlázkami, z nichž se po odlomení chloupku uvolňuje jed do rány. Kvůli housenkám tak můžeme za jedovaté považovat přástevníky, bourovce, bekyně i babočky. Jedovaté jsou i naše vřetenušky (Zygaenidae).

Na světě je asi 1000 druhů vřetenušek, z toho v Evropě něco přes 60 a v České republice 22. Vřetenušky mají kyjovitě ztloustlá tykadla a dobře vyvinuté ústní ústrojí. Pohlavní dvojtvárnost není vyvinuta. Vřetenušky mají křiklavé narudlé zbarvení křídel s výrazno kresbou. Přední křídla mají úzká a dlouhá, zadní malá a okrouhlá. Vřetenuška obecná nebo také tužebníková (Zygaena filipendulae) má na předních modročerných kovově lesklých křídlech o rozpětí 30 až 38 mm šest velkých karmínově červených skvrn, které jsou seskupeny do tří dvojic. Zadní křídla mají také karmínově červenou barvu s úzkým černým lemem, avšak v klidové pozici motýla nejsou vůbec vidět.

Samička vřetenušky obecné klade dlouhá oválná vajíčka, z nichž se líhnou žlutavě zelené housenky s černými skvrnami v podélných řadách a s malou zatažitelnou černou hlavičkou. Hostitelskou rostlinou pro housenky je především štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) a různé druhy čičorky (Securigera). Přezimující housenky dorostou a na jaře se kuklí v lesklých pergamenových kokonech, které si vytvářejí na stéblech rostlin. Zajímavé je, že některé druhy vřetenušek přezimují dvakrát i vícekrát, než dokončí vývoj. Ročně je jen jedna generace motýlů, kteří čile poletují za horkých letních dnů od konce června do začátku září. S výjimkou nemnohých území je vřetenuška obecná rozšířená v celé Evropě a západní části Asie. Vyskytuje se převážně na okrajích lesů, suchých i vlhkých loukách, výslunných stráních, mezích i na svazích od nížin až po hory. Zrána, v pozdních odpoledních hodinách nebo za podmračených dnů usedá na kvetoucí chrastavce, bodláky či jetel.

Vřetenušky nejsou plaché, ale při ohrožení často předstírají smrt a z článků tykadel a nohou roní kapénky vysoce účinné chemické zbraně, jež silně páchne po hořkých mandlích. Jde o charakteristickou ochranu před predátory, které odrazuje především odporná chuť. Toxiny vřetenušky patří mezi kyanogenní glykosidy. Housenka je získává požíráním hostitelských rostlin (viz Vesmír 78, 503, 1999/9), např. již zmíněného štírovníku (Phytochemistry 65, 293–306, 2004), ale také je syntetizuje z valinu a izoleucinu (Insect Biochem. Mol. Biol. 24, 161–165, 1994) a ukládá do zvláštních podkožních žlázek opatřených póry. V nebezpečí se housenka nahrbí a jejími póry tekutina vytryskne na povrch (Vesmír 78, 498, 1999/9). V těle motýlů a housenek byly nalezeny dva kyanogenní glykosidy, linamarin a lotaustralin (obrázek), jejichž enzymatickou hydrolýzou se uvolňuje kyanovodík (HCN). A právě tato látka je odpovědná za jedovatost vřetenušky a spolu s jejím nápadným výstražným zbarvením vytváří srozumitelný varovný signál pro ptáky a další přirozené nepřátele vřetenušek.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Zdeněk Hon

Bc. Zdeněk Hon (*1981) vystudoval Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na téže fakultě studuje magisterský obor krizová radiobiologie a toxikologie.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné