Chemie lásky

Jak se rozšiřuje poznání o vlivu hormonů a neuromediátorů na psychické děje včetně strachu a agresivity, vzrůstá i zájem o jednu z nejpodivnějších emocí, jakou je láska. L. Stárka to shrnuje v Prague Medical Report (198, 298, 2008) v článku Endocrine Factors of Pair Bonding (Endokrinní faktory v párových vztazích). A tak se zamilovaný i nezamilovaný čtenář dozví leccos o humorální podobnosti něžné lásky se stresem (stoupají hladiny stejných neuromediátorů), o tom, jak se na lásce (nejen na sexu) podílejí hormony a jak některé umělé psychostimulanty působí na cit lásky (dočteme se, že jedna z rozšířených rekreačních drog má přezdívku Adam, jiná Eva a další Láska). Stárka shromáždil údaje ze 49 vědeckých sdělení a ukazuje, že to vše nemá jen psychologický význam, ale že humorální jevy souvisejí s věrností, rozvodovostí a ovšem i sebevraždami z „nešťastné lásky“. Nezamlčuje, že něžná láska někdy nabývá povahy drogy, a že by se tedy (podobně jako návyk na drogu) dala medikamentózně ovlivnit, a tím třeba i předejít zmíněné sebevraždě. Nakonec ale neza mlčuje svou naději, že „láska zůstane elixírem smíchaným z fyzických i spirituálních ingrediencí, z reality i fantazie, z poezie i toho bušení srdce, přestože se na tom všem nadále bude podílet kortizol, endorfiny a oxytocin“.