Tajemství koptského svícnu

Klášter v Bawitu (na pravém břehu Nilu, asi 280 km od Káhiry) byl založen koncem čtvrtého století našeho letopočtu a zanikl v desátém století. Archeologové se jím zabývají od roku 1900 a stále mají co objevovat. Výtvarné památky z Bawitu (www.coptic-cairo.com/museum/about/about.htm...; www.touregypt.net/featurestories/bawit.htm) jsou chloubou Koptského muzea v Káhiře, mnohé jsou i ve sbírkách muzea v Louvru. V suchém podnebí zůstaly zachovány i předměty denní potřeby a zbytky organických materiálů, které nám umožňují udělat si představu o každodenním životě v prvním tisíciletí.

Při vykopávkách v letech 2003–2005 zde badatelé z Katolické univerzity v belgické Lovani našli 37 mušlí mlže Chambardia rubens arcuata, jejichž vzhled napovídal, že byly použity jako jednoduché lampičky. Většina jich byla na okrajích opálena, na vnitřní straně měly černý povlak. A z té trochy mastných sazí archeologové dokázali určit, jakým tukem se v lampičkách svítilo. Povlak extrahovali směsí metanolu s chloroformem, a poté analyzovali plynovou chromatografií spojenou s hmotovou spektrometrií. Poměrně vysoký obsah nenasycených mastných kyselin od začátku svědčil spíše pro rostlinný původ. Tyto úvahy podpořila nepřítomnost cholesterolu, jenž je typický pro živočichy, a nález stop rostlinného sterolu sitosterolu. Další důkazy vycházely z porovnání extraktů z lampiček se složením olejů známého původu, včetně olejů starých a přirozeně nebo uměle degradovaných. Přítomnost degradačních produktů kyselin erukové* a gonodové** jednoznačně ukázala na čeleď brukvovitých (Brassicaceae). Ředkev setá (Raphanus sativus) pak byla vyhodnocena jako nejpravděpodobnější zdroj oleje. (Anal. Bioanal. Chem. 390,783–793, 2008, DOI 10.1007/s00216-007-1704-2)