Aktuální číslo:

2022/7

Téma měsíce:

Rovnováha

Japonská rozpolcenost psíků

 |  9. 10. 2008
 |  Vesmír 87, 658, 2008/10

Ještě než psík mývalovitý uprchl (či byl vypuštěn) z kožešinových farem v řadě oblastí Eurasie, obýval Japonsko a Dálný východ. Kromě jiného je zvláštní tím, že kvůli nehostinným podmínkám na severu areálu se u něj jako u jediné psovité šelmy vyvinul zimní spánek. V Japonsku žijí dvě jeho formy, jedna (Nyctereutes procyonoides albus) na ostrově Hokkaidó, druhá (Nyctereutes procyonoides viverrinus) na ostrovech Honšú, Šikoku a Kjúšú.

Nová studie odhalila zřetelné rozdíly mezi oběma poddruhy. Severní poddruh odpovídá ekologickému Bergmannovu pravidlu, takže má větší tělesnou velikost. Přestože má i větší špičáky, jeho třenové zuby a stoličky jsou naopak mnohem menší. Ukazuje se také, že má i větší rozsah temporálního svalu, typický spíše pro masožravce. Z celkového srovnání tak vyplývá, že zatímco severní poddruh je spíše masožravý, jižní je spíše hmyzožravý a býložravý až plodožravý, k čemuž se mu hodí právě větší třenáky a stoličky. Rozdělení těchto forem je logické i vzhledem ke klimatu. Severní poddruh by se během tužších zim a při vyšší sněhové pokrývce těžko uživil na plodech a hmyzu, zatímco o výživnější ptáky a drobné hlodavce jistě nemá takovou nouzi.

Je tato odlišnost psíků jedinečná? Není, protože Japonské ostrovy jsou faunisticky poměrně dobře rozdělitelné na severní Hokkaidó a zbylé jižnější ostrovy, které jsou odděleny úžinou Tsugaru, vzniklou asi před 100 000–150 000 lety. Úžina je natolik dobrou překážkou, že severně od ní najdeme palearktické prvky (žijí tam například medvěd, jelen sika, poletuška slovanská či naše veverka) a jižně prvky orientální fauny. Ty jsou často druhotně natolik odlišné od kontinentálních předků, že jsou vlastními druhy, a tedy japonskými endemity (například serau malý, makak červenolící, poletucha Petaurista leucogenys, rejsec Chimarrogale platycephalus).

Zoogeografové proto touto úžinou táhnou pomyslnou čáru, Blakistonovu linii. Některé druhy se vyskytují po obou stranách linie, konkrétně např. liška, jelen sika nebo právě psík mývalovitý. Za odlišnostmi japonských savců stojí nejen jejich vzájemná dlouhodobá izolace způsobená úžinou, ale také opakovaná spojení ostrovů pevninskými mosty s kontinentální Asií. To se dělo v glaciálech, kdy hladina světového oceánu pokaždé prudce klesla a řada zvířat mohla na Japonské ostrovy přejít „suchou packou“. (Journal of Zoology 274, 239–247, 2008)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Podařilo se obnovit známky života u hodinu mrtvého prasete

Podařilo se obnovit známky života u hodinu mrtvého prasete audio

Jaroslav Petr  |  11. 8. 2022
Po experimentu, který částečně obnovil životní pochody v mozku odebraném před několika hodinami praseti, přichází tým z Yaleovy univerzity s...
„Méně jíst a více cvičit!“

„Méně jíst a více cvičit!“ uzamčeno

Adam Obr  |  12. 7. 2022
Tuto radu dostal prakticky každý, kdo se někdy ve svém životě rozhodl zhubnout. Snížit „aspoň o dvě kila“ hmotnost svých tukových zásob...
Spolupráce s Ruskem po 24. únoru 2022

Spolupráce s Ruskem po 24. únoru 2022 uzamčeno

Vladimír Wagner  |  11. 7. 2022
Ruská invaze dopadá i na vědeckou spolupráci, mnohé z mezinárodních projektů byly po invazi zrušeny nebo jsou významně ohroženy. Zmínit lze třeba...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné