Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Otto Jírovec a rozvoj české parazitologie

 |  12. 7. 2007
 |  Vesmír 86, 453, 2007/7

Parazitologie se u nás stala samostatným vědním oborem zásluhou O. Jírovce. Spolupracoval s mnoha lékaři a díky tomu zmapoval rozšíření parazitů člověka v podmínkách našeho klimatu. Začátkem 20. století se parazitologie formovala na základě zoologických poznatků a klinických pozorování shromažďovaných od konce 17. století. Vzpomeňme alespoň Jana Evangelistu Purkyně, který se r. 1835 podílel na objevu protozoárních endokomenzálů ze střeva žab opalinek (rod Opalina), nebo lékaře Dušana Lambla (přítele Boženy Němcové), jenž r. 1859 objevil u lidí střevního bičíkovce Giardia intestinalis. Z české rodiny pocházel též Stanislav von Prowazek, který r. 1915 zemřel při výzkumu skvrnivky (její původce byl pojmenován Rickettsia prowazeki). Po 1. světové válce ještě doznívala průkopnická doba objevů důležitých parazitů (Toxoplasma gondii r. 1908, Pneumocystis carinii r. 1912). Výzkumu parazitů se u nás věnovalo jen pár vědců. Jedním z nich byl Václav Breindl, který Jírovcovi umožnil práci v laboratoři a půjčoval mu parazitologická periodika. Brzy si Jírovec osvojil přehled, jaký dnes má málokdo.

Parazitologie v medicíně

Prof. Jírovec měl cit pro výběr aktuálních vědeckých problémů. Z témat předválečné doby to byly mikrosporidie, skupina prvoků parazitujících uvnitř buněk nejrůznějších hostitelů (viz Vesmír 72, 578, 1993/1078, 203, 1999/4). Mikrosporidie jsou jedni z nejzajímavějších eukaryontů vůbec. Jírovec objasnil jaderné po měry jejich spor, objevil mnoho druhů z bezobratlých a ryb a založil vlastně to, čemu se v zahraničí říkalo česká mikrosporidiologická škola. Na ni navázal Jaroslav Weiser a další. Pro objasňování vzniku parazitizmu byla významná Jírovcova práce o fakultativním parazitizmu volně žijících prvoků vodního prostředí, schopných v něm za určitých podmínek napadat nejrůznější náhodné hostitele. Na tento směr navázaly práce o nebezpečných infikováních člověka při koupání ve vodě volně žijícími měňavkami rodů NaegleriaAcanthamoeba. Hlavním zájmem pana profesora v lékařské parazitologii byla tři témata:

  • Trichomonády. Cizopasní bičíkovci rodu Trichomonas, zejména T. vaginalis, napadající urogenitální systém člověka. Dlouho se o rozšíření této trichomonády, o její epidemiologii a klinickém významu u nás nevědělo skoro nic. O. Jírovec zapojil do výzkumu lékaře a spolu s gynekologem R. Petrem a mikrobiologem I. Málkem vypracovali pro diagnostiku mikrobní obrazy poševní a k léčbě trichomonózy navrhli třísložkový preparát triflocid, který byl na tehdejší dobu (před objevem metronidazolu) vynikající. Jejich výsledky jsou již zavedeny v lékařské praxi. Trichomonády jsou jedním z hlavních experimentálních modelů v parazitologii a pokračuje se v objasňování jejich metabolizmu a biochemie.
  • Pneumonie novorozenců. R. 1953 dostal O. Jírovec spolu s patologem J. Vaňkem státní cenu za identifikaci parazita Pneumocystis carinii jako původce pneumonií novorozenců, končících tehdy až v 60 % smrtí. Tento jednobuněčný organizmus, v té době ještě neurčitého postavení v systému a nyní řazený k houbám, byl znám původně z plic morčete a dalších hlodavců, později ojediněle i člověka, aniž se co vědělo o jeho vlivu na hostitele. V padesátých letech u nás proběhlo několik endemií v kojeneckých ústavech. Nečekané pokračování našla Jírovcova práce v současné době, kdy se pneumocystóza stává příčinou velkého procenta úmrtí pacientů s klinickým aidsem.
  • Toxoplazmóza. Jírovec se nevěnoval biologii jejího původce, prvoka Toxoplasma gondii (identita tohoto prvoka byla záhadou až do začátku sedmdesátých let, kdy byl určen jako kokcidie střídající ve svém vývojovém cyklu mezihostitele a definitivního hostitele). Zato mnoho let sledoval onemocnění působená toxoplazmou; společně s lékaři mnoha specializací prokázal obrovské rozšíření toxoplazmózy v naší populaci, propracovali diagnostiku a objasnili patologické působení a klinické projevy.

V posluchárně i v terénu

Na jeho oddělení mne přitáhly jeho poutavé přednášky a výsledky výzkumu. Byl tehdy na vrcholu tvůrčí síly. Řídil velké oddělení, které hostilo několik spolupracujících mimofakultních institucí a bylo v něm velmi živo: Kromě mnoha diplomantů a doktorandů tam byli vždy nějací stážisté, domácí nebo zahraniční. Vzhledem k spoustě práce a povinností pan profesor laboratořemi jen kmital, ale nikdy nejevil známky stresu a stačil vyřizovat mnoho věcí najednou. Semináře využíval k tomu, aby nám vštípil zásady vědecké práce, nechápal, že by se vědec měl rozptylovat např. politickou činností.

Témata dizertací zadával po důkladné úvaze o schopnostech a zájmech dotyčného, v rozsahu dnes těžko představitelném. Nebyl zastáncem vodění za ručičku – ač byl kdykoli ochoten poradit, pracovat musel každý sám. Kontroly nebyly časté, zato důkladné. Při chabých výsledcích se pan profesor nerozčiloval, stačilo blýsknutí očí za silnými skly.

Na fakultě byl od nás oddělen svou profesorskou autoritou, ale na celotýdenních studentských exkurzích v terénu se vždy proměnil. Oblečen v kraťasech, na hlavě s kapesníkem proti slunci, podnikal s námi dlouhé pochody po krajině kolem lnářských či lednických rybníků nebo po Šumavě. Sbírali jsme různé živočichy, a pak v laboratoři na stanici studovali jejich parazity. Bavilo ho ověřovat si naše vědomosti i vlastnosti a oplátkou nám dával vědět ledacos o sobě a svých názorech na život. Velice ho přitahovaly filozofické otázky, třeba v čem vidíme naplnění lidského života. Když se debata protáhla dlouho přes půlnoc, ráno jsme vyspávali. On ale nikdy. Ještě před snídaní se vrhl na uklízení a čištění mikroskopovacího náčiní.

Žil vědou a prací, dokonce i svatební cestu strávili Jírovcovi na terénní stanici v Blatné. Měl mile starosvětské názory na manželství; blahopřál-li někomu k svatbě, vždycky říkal „vydržte!“. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, že míní v manželství. Nebyl ale suchar, vedl společenský život, ve své vilce v Hodkovičkách hostil kolegy domácí či zahraniční, žáky z fakulty. Při neustálém shonu však zanedbával zdraví. Oběd odbýval v pracovně něčím nahonem koupeným, salátem nebo kyselou rybičkou. Léta trpěl astmatem, posléze i cukrovkou. V r. 1967 byl hospitalizován s vážnou plicní embolií. Přidaly se potíže s nohou, opakované embolie vedly k amputaci. Jeho bohatý život skončil předčasně, nežil však nadarmo. Jeho práce staré více než čtvrt století jsou dosud pravidelně citovány.

OTTO JÍROVEC

/31. 1. 1907 Praha – 7. 3. 1972 tamtéž/

Za téma dizertační práce na Přírodovědecké fakultě si vybral experimentálně navozenou ztrátu kinetoplastu (dyskinetoplastii) u trypanozom, což je významný rod bičíkovců, patří k nim i původce africké spavé nemoci. Kinetoplast je část mitochondrie obsahující velkou masu kruhovité DNA a výzkum dějů, které se v ní odehrávají, je dodnes žhavým tématem. Řadu měsíců trávil Jírovec v zahraničí (na biologické stanici ve Villefranche-sur-Mer, v Institut für Schiffs- und Tropenkrankhei ten v Hamburku, v Pasteurově ústavu v Paříži).

Po doktorátu r. 1929 setrval dva roky v 1. zoologickém ústavu jako nehonorovaný asistent, rok učil na gymnáziu v Břeclavi a r. 1933 nastoupil na Přírodovědeckou fakultu. R. 1938 se habilitoval prací o mikrosporidiích. V té době hodně publikoval (samostatně i s kolegy), připravoval materiál k učebnicím. Všechnu technickou práci si dělal sám. Zhotovil obrovský počet mikrofotografií i makrofotografií na velkoformátových skleněných negativech (často v polních podmínkách terénních stanic). Jeho zájem o cizopasníky vodních zvířat ho přivedl i k hydrobiologii a ke studiu chemizmu našich rybníků i jezer.

Za války se stal vedoucím parazitologické laboratoře Státního zdravotního ústavu. Studoval leptospiry a zahájil dlouhotrvající výzkum trichomonád. Po válce se vrátil na Přírodovědeckou fakultu a v budově ve Viničné ulici založil parazitologické oddělení. R. 1947 byl jmenován řádným profesorem, r. 1951 mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V nové ČSAV, ustavené r. 1952, byl zvolen nejprve dopisujícím a r. 1955 řádným akademikem, přestože byl nestraník a režimu se nijak nepodbízel. Stal se i členem prezidia ČSAV, později sekretářem a předsedou biologické sekce ČSAV. Z jeho iniciativy bylo založeno parazitologické oddělení Ústředního ústavu biologického ČSAV. Sám založil Protozoologickou laboratoř ČSAV, věnovanou výzkumu parazitických prvoků. Vedl ji až do r. 1962, kdy vplynula v nově ustavený Parazitologický ústav ČSAV (ten už vedli jeho žáci, lépe zapsaní u režimu). Jeho postavení v ČSAV bylo nadobro otřeseno aférou okolo článku ve francouzských novinách, který po návštěvě Prahy napsal Jírovcův francouzský kolega, jenž si při líčení poměrů u nás nebral servítky. Jírovec byl v Akademii odsunut na vedlejší kolej, nic na tom nezměnily pocty ani čestné doktoráty ze zahraničí.

V srpnu r. 1961 Jírovec uspořádal v Praze 1. mezinárodní protozoologický kongres. Bylo to v období mezinárodní krize, několik dní po postavení Berlínské zdi, ale kongres proběhl k naprosté spokojenosti. Díky Jírovcovu renomé se sešli protozoologové z celého světa. Úspěch byl obrovský a založil tradici protozoologických kongresů (desátý se konal r. 1997 v Sydney).

O. Jírovec napsal přes 300 vědeckých prací a 11 knih, např.: Zoologická technika (1947), Parasitologie pro lékaře (1948), Parasitologie pro zvěrolékaře (1948), Protozoologie (1953). Své snímky uplatnil v knize Život pod mikroskopem, která se dočkala opakovaných cizojazyčných vydání.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Parazitologie

O autorovi

Jiří Lom

RNDr. Jiří Lom, DrSc., (*1931) vystudoval Biologickou fakultu UK v Praze. V Parazitologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích se zabývá výzkumem cizopasných prvoků. Je členem Učené společnosti ČR (e-mail: lom@paru.cas.cz)

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné