Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Jak a pro koho je rizikový lov králíků?

 |  12. 7. 2007
 |  Vesmír 86, 409, 2007/7

V Eurasii žijí dva blízce příbuzní rysi (rys ostrovid a rys pardálový) a dva blízce příbuzní orli (orel královský a orel iberský), z nichž rys ostrovid a orel královský osídlují Evropu a severní polovinu Asie, zatímco rys pardálový a orel iberský jen Pyrenejský poloostrov. Navíc oba iberské druhy skomírají tak dalece, že jim hrozí bezprostřední vyhynutí. Kromě neveselých vyhlídek spojuje tyto nesouměřitelné druhy také starý původ (orel iberský se vyštěpil asi před 900 tisíci lety, rys pardálový mezi 1,13 milionu až 830 tisíci lety) a odlišné vybarvení „šatu“ oproti nejbližším příbuzným. Proč jsou oba iberské druhy na pokraji vyhynutí, zatímco orlu královskému a rysu ostrovidovi toto nebezpečí nehrozí? Mohli bychom říci, že se to občas prostě stává. Analogické příběhy ale naznačují, že by skomírání obou pyrenejských druhů mohlo mít společného viníka. Přihlédneme-li k ekologii obou druhů a k historii místní fauny, stává se jediným podezřelým králík. U obou těchto druhů tvoří totiž až 90 % jejich potravy. Naproti tomu menší orel královský loví většinou středně velké hlodavce (křečky, sysly apod.) a větší rys ostrovid zas uloví i většího zajíce, nebo dokonce srnčí. Hodí se dodat, že králík je přirozeně vázán svým výskytem právě jen na Pyrenejský poloostrov. Oba endemiti se tudíž na králíka úzce specializovali a úbytek této potravy způsobený úbytkem králičích stanovišť s vlnami virových infekcí (především v padesátých letech 20. století) se na nich musel nutně odrazit. Otázkou zůstává jak těmto druhům efektivně pomoci. Možná bude potřeba se částečně smířit s tím, že ani cílená ochrana nijak výrazně nezvýší jejich počty. To se už mnohokrát ukázalo v oblastech s přirozenou nižší úživností, které jsou „stavěné“ jen na omezený počet jedinců. Pak bude patrně nezbytně nutné nejen chránit přirozené porosty, ale také se pokusit pro obživu zbylých orlů a rysů namnožit králíky, nebo je snad dokonce těmi králíky přikrmovat. (Conservation Biology 18, 344–349, 2004/2)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Neandrtálský mozek ze zkumavky

Neandrtálský mozek ze zkumavky

Jaroslav Petr  |  24. 6. 2018
Vědci vypěstovali v laboratoři miniaturní shluky lidských buněk mozkové tkáně, tzv. organoidy. Ty měly DNA upravenou tak, aby napodobovala DNA...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné