Profesor Josef Wolf osmdesátníkem

Na Přírodovědecké fakultě UK, kde studoval antropologii a filozofii přírodních věd, byl nápadný vysokou štíhlou postavu, kolegové mu přezdívali „Kapila“ (kapilára). Roku 1973 byl z politických důvodů nucen odejít z Univerzity 17. listopadu. V letech 1976–1988 působil v Ústavu školských informací při Ministerstvu školství ČSSR jako vedoucí oddělení studií a analýz a až do r. 1989 byl poradcem pro otázky antropogeneze a fylogeneze člověka v Psychologickém ústavu ČSAV. Psal populární knihy o antropologii, např. Lidé pěti světadílů (1979) či encyklopedický výkladový slovník Abeceda národů (1984). Byl také poradcem malíře Zdeňka Buriana. Začátkem r. 1990 byl rehabilitován, přednáší na Karlově univerzitě i na univerzitách v Brně, Olomouci a Ústí nad Labem. Jako členem antropologické skupiny katedry Husitské fakulty UK v Praze vypracoval několik studií z antropologie náboženství, humanologie a religionistiky, jejichž výsledkem je trilogie, která vyšla v nakladatelství ARSCI: Antropologie pro každý den (2004), Člověk a jeho pradějiny (2006), Duchovní odkaz národů (2007). Stal se zakladatelem a propagátorem integrální antropologie (Integrální antropologie na počátku 21. století, Karolinum 2003). Pracovní pomůcky Josefa Wolfa jsou jednoduché – především zápisník a tužka. Říká: „I ta nejhorší tužka je lepší než ta nejlepší paměť.“