Adaptace na blahobyt

Ať už jsou makroekonomické ukazatele vývoje světové ekonomiky jakékoliv, ať už se přou ekonomové a politici o to, zda tyto ukazatele rostou pomalu nebo rychle, faktem je, že v rozvinutých státech ekonomika roste a s ní i blahobyt obyvatel. Jestliže hovoříme o blahobytu, máme obvykle na mysli blahobyt materiální, sociální a psychologický. Je sice pravda, že v jistých kruzích bývá zvykem blahobyt jako takový odsuzovat, ale naprostá část společnosti ho vítá a touží po něm stále více. Pohříchu jde ovšem ponejvíce o blahobyt materiální, spojený se stále větší spotřebou, následnou produkcí obrovského množství odpadů a poškozováním přírody. Svůj blahobyt si chráníme, ale stále se musíme obávat recesí, možných krizí a nestabilit. Evropa se zmítá v absurdním systému sociálního nadstandardu, který kdysi zavedla, Spojené státy se zase potácejí v šíleném konzumním kolotoči, který nelze zastavit. Ochránci životního prostředí bijí na poplach a hovoří o „trvale udržitelném rozvoji“, ale nikdo neví, jak toho dosáhnout a zda je to vůbec možné.

Žít v blahobytu je bezesporu příjemné a jeho přínos pro společnost lze doložit řadou pozitivních kvantitativních ukazatelů. Blahobyt s sebou nese zlepšení pracovních podmínek a bydlení, celkové úrovně hygieny a dostupnosti lékařské péče. V důsledku toho se průměrná střední délka života v rozvinutých zemích prodloužila od roku 1900 o více než 60 % a téměř pominulo nebezpečí vzniku hromadných epidemií. Pravděpodobná délka života v současné době již dosáhla 77 let a podle různých optimistických prognóz by měla růst i nadále. Je tu však jedno riziko, se kterým tyto prognózy nepočítají. Tím je problém související se strmě vzrůstající obezitou a s ní spojenými zdravotními komplikacemi (New Eng. J. Med. 352, 1138, 2005). Blahobyt s sebou přináší dostatek jídla, přejídání a nadváhu (viz Vesmír 85, 114, 2006/2).

V současné době mají 2/3 Američanů váhu vyšší než doporučenou a 1/3 trpí obezitou. Stále se navíc zvyšuje procento lidí s extrémní obezitou, která je prakticky vyřazuje z běžného života. Četné studie, při nichž byl hodnocen více než milion dospělých osob, potvrdily vyšší úmrtnost na kardiovaskulární nemoci u lidí s vyšší tělesnou hmotností (viz Vesmír 85, 76, 2006/2). Obezita zkracuje celkovou dobu života asi o 5 let. Stále častěji se objevuje již v dětském věku a je provázena několikanásobným vzrůstem dětské cukrovky (diabetu). Přitom cukrovka podle současných znalostí zkracuje délku života pacientů asi o 13 let (Ann. Intern. Med. 143, 112, 2005). Situace v Evropě ještě není tak hrozivá, ale Evropané již Ameriku dohánějí. Hrozí, že další generace budou v horším zdravotním stavu a budou umírat dříve než jejich rodiče.

Roční zdravotní náklady na léčbu nemocí způsobených obezitou se odhadují na téměř 100 miliard dolarů a stále rostou. To není příznivá zpráva ani pro ekonomy, ani pro obyvatelstvo.

Populace států s vysokou úrovní rozvoje se budou muset na blahobyt adaptovat. Boj s blahobytem se musí stát součástí každodenního života. Znamená boj proti obezitě, proti kardiovaskulárním onemocněním, proti zhoubným nemocem (viz Vesmír 84, 356, 2005/6). Znamená ale také boj s chudobou a boj s hladem pro tu část lidské populace, která nežije v ekonomicky vyspělých společnostech. Nová generace Evropanů si musí uvědomit, že návyk na blahobyt vede k demografické katastrofě a že i na blahobyt se umírá.