Žírné buňky také proti jedu?

Žírné buňky neboli mastocyty se významnou měrou podílejí na obraně tělních povrchů zejména proti bakteriálním infekcím a hlístům, regulují průběh imunitních reakcí, ovlivňují hojení ran a funkce cévní, dýchací i nervové soustavy. Při nevhodném nastavení imunitního systému však bouřlivě reagují na některé jinak neškodné nebo téměř neškodné antigeny a způsobují nepatřičné alergické reakce, které mnohdy vedou k akutnímu ohrožení života.

U vnímavých jedinců může například pouhá krůpěj hmyzího jedu z jediného žahadla přivodit náhlé uvolnění obsahu sekrečních váčků mastocytů a jim příbuzných bazofilních granulocytů, což má za následek anafylaktický šok provázený otokem sliznic, zúžením dýchacích cest, prudkým poklesem krevního tlaku a poruchami vědomí. Nezvalovo „ta vosa krále bodla a král měl z toho smrt“ tedy není vůbec nadnesené.

Nedávná studie skupiny Martina Metze a Stephena J. Galliho ze Stanfordovy univerzity ovšem ukazuje, že by tato reakce mohla mít ochranný význam. Přítomnost žírných buněk v tělech pokusných myší byla faktorem, který významně zvýšil odolnost zvířat vůči hadím jedům. Mechanizmus spočíval v degradaci toxinů zemězmije palestinského (Atractaspis engaddensis), chřestýše Crotalus atrox a ploskolebce amerického (Agkistrodon contortrix contortrix) proteázami obsaženými v mastocytárním sekretu. Pokud by se podařilo prokázat tuto roli žírných buněk i u člověka, vrhlo by to nové světlo na evoluci patologických alergií. Zatím však buďme v závěrech opatrní, neboť myší mastocyty se od lidských v řadě ohledů liší, mimo jiné i ve spektru proteáz. (Science 313, 526–530, 2006; Nature Reviews Immunology 7, 93–104, 2007)