Nejbližší pivovar stojí blíž, než si myslíte…

Pivovarnictví v Čechách je fenomén, o který jeví zájem značná část zdejších obyvatel. Lze tak usuzovat z tradičně rekordní spotřeby tohoto nápoje v poměru k počtu obyvatel. Objektem zájmu je v první řadě samotný nápoj. Dalšími žádanými pivovarskými produkty či spíše předměty jsou pivní etikety, láhve, tácky apod. Okruh sběratelů těchto věcí je však mnohonásobně nižší než počet konzumentů nápoje. A ještě méně je těch, kteří jdou blíže ke zdroji a zajímají se o samotné pivovary.

Pivovarnictví je tradičně považováno za chloubu českého průmyslu. Je proto s podivem, jak málo bylo zatím o pivovarech napsáno. V tomto ohledu je na tom pivovarnictví podobně jako ostatní průmyslová odvětví a jejich objekty, které byly dlouhou dobu na okraji zájmu. Klasickými objekty zájmu – ať už z hlediska historie nebo turistiky – byly hrady a zámky. Na ně směřovaly školní i rodinné výlety, o nich se vydávaly knihy pověstí i encyklopedie. Za socializmu se paradoxně předmětem zájmu a obdivu stala obydlí bývalých boháčů. Průmyslové objekty jako „místa vykořisťování dělnické třídy“ stejně neměly šanci, ale nepsalo se tenkrát nijak zvlášť ani o „nezávadné“ lidové architektuře. Změna režimu s sebou přinesla změnu na poli nakladatelském. Byly vydány nové publikace na stará témata a brzy následovala díla na témata nová. Průmyslová odvětví jsou souhrnně mapována v encyklopedii Technické památky. V oboru pivovarnictví vyšel zatím první díl Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska od Pavla Jákla. Byl to smělý krok do prázdného prostoru, který se autorovi podařilo úspěšně zaplnit.

Kromě klasické popisné a dokumentační stránky má tato encyklopedie i další klady, například zahrnuje množství našich pivovarů, z nichž některé již zanikly. Nad touto knihou si můžeme uvědomit někdejší sílu a tradici českého pivovarnictví a srovnat ji s dnešním stavem. Podle encyklopedie si můžeme naplánovat výlet do známých míst za přehlíženou průmyslovou architekturou pivovarů a můžeme třeba doufat, že se situace aspoň někde změní. P. Jákl popisuje, jak hledal jeden z bývalých pivovarů a od místního obyvatele dostal odpověď, že tu nikdy žádný pivovar nebyl. Později zjistil, že při rozhovoru stáli před ním. Podobná situace potkala i mne. Nafotil jsem zrušený pivovar v městečku X a zastavil se opodál v restauraci. Pivo z regionálního pivovaru neměli, a když jsem se na to zeptal hostinského, jen mávnul rukou, že pivovar byl již dávno zbořen. Taková situace by byla úsměvná, kdyby podobné odpovědi nepřicházely i od obecních úřadů, jichž jsem se dotazoval e-mailem.

Je to tak, tato publikace bojuje také proti zapomnění. „Encyklopedie pivovarů“ je dobrým tahem nakladatelství. O rok dříve zmapovala encyklopedie M. Poláka „Pražské pivovary a pivovárky“ situaci v Praze stručnými hesly. V knize Pavla Jákla jsou hesla (z celých středních Čech) zpracována mnohem obšírněji.

Členění knihy je stejné jako u většiny encyklopedií nakladatelství Libri. V úvodu je jen stručně nastíněn historický vývoj pivovarů. Stručný je i jmenný rejstřík, terminologický slovníček, seznam literatury apod. Stěžejní částí jsou hesla, jichž je dvě stě a obsahují podrobné informace o jednotlivých lokalitách. Z hesel je zřejmé, že jsou výsledkem mnohaletého autorova zájmu, jeho znalosti oboru a kontaktů s lidmi od „fochu“, jsou v nich informace, které nelze získat jinak než postupným navštěvováním pivovarů. Zážitky z těchto cest autor publikoval v časopise „Pivní kurýr“ jako „Vandry po zaniklých pivovarech“. Proto asi je kniha tak srozumitelná, čtivá a pestrá. Hesla byla naplňována podle zajímavosti míst. Reprodukované jsou snad jen historické exkurzy na začátcích hesel. Po nich následují popisy založení a úprav pivovarů, ale i hořkých konců. Neosobní stavby ožívají osudy lidí, kteří v nich pracovali. Při vzpomínce dejme tomu na strýce Pepina se nám pivovar stane příjemným místem k pobytu.

Od doby, kdy autor začal pivovary dokumentovat, se mnohé objekty změnily či zanikly. Autorovy fotografie tak mají již dnes velkou historickou hodnotu, stejně jako uveřejněné staré dobové záběry a pohlednice. Je důležité zachytit stav objektů, které se velmi rychle mění. Přístup k tématu prozrazuje inspiraci dílem A. Sedláčka. Jestliže Pavel Jákl sepíše další díly, pak má šanci vyrovnat se Sedláčkovi i rozsahem.

Zadostiučiněním je, že se objekty pivovarů předmětem zájmu nakonec staly. Za jejich činnosti se o ně nikdo příliš nezajímal, ačkoliv tehdy bylo informací dost. Přitom jsou tradiční pivovary krásné a zajímavé. Jen mi neříkejte, že se někdy někdo bude zajímat o novodobé pivovary – nezajímavé haly. Činných je jich u nás sotva sto, to by nestačilo ani na rozsah Jáklových Středních Čech.