Choroš pojmenovaný po zoologovi Jiřím Baumovi

Jméno RNDr. Jiřího Bauma (Vesmír 86, 20, 2007/1) je známo také v mykologii. Na rozdíl od zoologie, kde je po něm pojmenováno více taxonů, v mykologii k Baumově poctě nese jméno sice pouze jediná, avšak velmi významná chorošovitá houba. Je to ohňovec Baumův (Phellinus baumii Pilát), který je známý ze střední a hlavně východní Asie. Mykolog (a botanik) RNDr. Albert Pilát (1903–1974) z Národního muzea v Praze pojmenoval uvedený choroš po svém příteli, s nímž podnikl některé cesty, např. do západní Afriky, a jednu dobu oba pracovali v Národním muzeu. Baum však houbu nenašel a v Číně ani jeden z nich nikdy nebyl. Pilát popsal ohňovec Baumův r. 1932 v bulletinu francouzské mykologické společnosti podle nálezu ruského mykologa M. Zilinga z dálněvýchodního Vladivostoku, kde choroš rostl na šeříku (Syringa). Řadu jeho dalších čínských lokalit později Pilát publikoval latinsky v německém časopise Annales mycologici (1940) na základě sběrů francouzského patera Emila Licenta, působícího v Číně.

Plodnice ohňovce Baumova jsou středně velké, tlustě vějířovité až kopýtkovité, bokem ke dřevu přirostlé, tvrdé, s klobouky 3–10 cm širokými a 1–4 cm tlustými, na povrchu šedě hnědými až skoro černými, v mládí slabě plstnatými, záhy však lysými, rozpukanými, naspodu s drobnými, tmavě rezavými okrouhlými póry; na řezu je plodnice tmavě rezavá. Roste na některých listnatých dřevinách, hlavně na šeříku – především šeříku amurském (Syringa amurensis) – a některých zimolezech, zejména na zimolezu tatarském (Lonicera tatarica), který je i u nás hojně pěstován, dále též na L. hissarica a L. persica, ale také na některých dubech (Quercus), jasanech (Fraxinus), moruších (Morus), topolech (Populus), slivoních (Prunus) ad.

Ohňovec Baumův je rozšířen v Asii, kde se nejhojněji vyskytuje v Číně (zejména v severní části), dále je udáván z ruského Dálného východu, Japonska a Severní i Jižní Koreje, z vnitrozemí Asie pak z jižní Sibiře, Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkestánu; nejzápadněji je uváděn z oblasti Samary v nejjihovýchodnější evropské části Ruska. Je též známý pod synonymním, o dva roky mladším jménem P. lonicerinus, a zejména v medicínské literatuře i pod nesprávným jménem P. linteus, což je jiný druh.

Phellinus baumii je ve východní Asii jednou z nejdůležitějších léčivých hub. Byl známý po staletí ve staré čínské medicíně pod jménem sanghuang (sang-hwang), avšak neměl latinské vědecké jméno – to jí dal (aniž věděl o jejích léčivých účincích) právě před třičtvrtě stoletím náš největší mykolog 20. století Albert Pilát. Podle sdělení dr. Vladimíra Ando z Orientálního ústavu AV ČR a informací z internetu se ohňovec Baumův (ale i jiné druhy ohňovců) používá v čínské medicíně již od 7. století při léčení nejrůznějších chorob (např. při krvácení do moči a stolice, zažívacích potížích, při chorobě jater). V nejnovější době byly údajně zjištěny jeho protinádorové účinky (zejména při rakovině zažívacího traktu) a prokázán blahodárný vliv při léčbě cukrovky, zánětu plic, různých alergií ad. Má hlavně pozitivní účinky na zvyšování imunitního systému člověka. Používá se zejména jako extrakt a v léčivých čajích. V dnešní době se léčivé látky získávají také z myceliových kultur, neboť jakožto dřevní houba se dá dobře pěstovat na umělých půdách.