Můžeme jíst klonovaná zvířata?

Osm let bádali experti amerického Úřadu pro potraviny a léčiva (FDA) nad klony ovcí, skotu, prasat a koz a řešili otázku, zda je maso a mléko těchto zvířat neškodné pro zdraví konzumentů. Na sklonku roku 2006 vyhlásil FDA verdikt. Produkty klonů skotu, prasat a koz jsou stejné jako produkty zvířat, jež přišla na svět jinak než klonováním. Jejich konzumace nenese žádná nová rizika. Jen konečné rozhodnutí o klonech ovcí bylo zatím odloženo. Pro jejich důkladné hodnocení zatím není k dispozici dost údajů. Vzhledem k tomu, že ovce Dolly byla první savec klonovaný metodou založenou na přenosu buněčných jader odebraných z těla dospělého zvířete, je to zjištění poněkud překvapivé. Ještě překvapivější jsou reakce, které zveřejnění stanoviska FDA vyvolalo. Možná se dočkáme na potravinách značky „Vyrobeno z klonu“.

I příroda klonuje

Klonování nevstoupilo do zemědělství až v roce 1996 s narozením ovce Dolly. Jako klon jsou označováni jedinci s totožnou dědičnou informací. Tuto definici splňují i jednovaječná dvojčata, která se čas od času rodí nejen lidským, ale i zvířecím matkám. „Přírodní“ klony tu byly odjakživa. Klony, k jejichž vzniku významně přispěl člověk, se objevily v druhé polovině minulého století. První techniky napodobovaly vznik jednovaječných dvojčat. Časný zárodek starý nejvýše týden a obsahující maximálně desítky buněk byl pod mikroskopem rozříznut na dvě poloviny, a ty se pak po přenosu do těla náhradních matek vyvíjely jako samostatná embrya. V bývalém Československu se takto s úspěchem klonovalo už v osmdesátých letech minulého století.

V roce 1986 vstoupila na scénu metoda přenosu jader, využívaná do té doby především pro klonování obojživelníků. Jejím základem je „podraz na vajíčko“, kterému je jeho vlastní dědičná informace zaměněna za jádro cizí buňky. Přitom se napodobí i některé procesy, které nastávají při oplození vajíčka spermií. Ošálené vajíčko se začne vyvíjet v embryo a použije pro tvorbu DNA nových buněk dědičnou informaci podvrženého jádra. Dlouho se tradovalo, že vajíčko tenhle fígl zvládne jen s buňkami, které se ještě příliš nespecializovaly. Proto byly používány buňky velmi časných embryí. Poprvé to s úspěchem zvládl v roce 1986 u ovcí dánský biolog Steen Willadsen.

Klonování půlením embryí a přenosem jader buněk z časných embryí nabralo na přelomu osmdesátých a devadesátých let na intenzitě. Odhaduje se, že po přenosu jader embryonálních buněk se na celém světě narodilo 3 až 4 tisíce kusů skotu. Mléko i maso těchto zvířat stejně jako produkty jejich potomků skončily na stolech Američanů, Kanaďanů, Japonců a dalších národů. Na svíčkové z klonů vzniklých dělením embryí si pochutnali bez velké publicity i Češi, Slováci a Moravané. Nikoho to neznepokojovalo.

Moratorium na maso a mléko klonů

První boom klonů rychle skončil, protože nepřinesl očekávané výsledky. Teprve tvorba klonů přenosem jader buněk odebraných z těla dospělého zvířete vlila klonování hospodářských zvířat novou krev do žil. Najednou bylo možné vytvářet genetické kopie vynikajících plemeníků a plemenic, jejichž kvality už prověřil život. To byl oproti „kopírování“ embryí, o nichž nebylo možné říci nic bližšího, zásadní rozdíl.

Na severoamerickém kontinentu byly přenosem jader buněk odebraných z těla dospělého zvířete získány řádově stovky klonů hospodářských zvířat a hovořilo se o tom, že jich brzy mohou být tisíce či statisíce. Vznikaly především klony vynikajících zvířat, s nimiž se počítalo pro další chov. Bylo jasné, že po farmách mohou záhy pobíhat početná stáda, jež sice byla počata po oplození vajíčka spermií, ale mají za jednoho z rodičů klon. FDA se proto začala v roce 1999 zabývat bezpečností potravin získaných od klonů a jejich potomstva. Práce nepostupovaly dost rychle, a tak FDA v roce 2001 požádala pro jistotu všechny majitele klonů, aby nedodávali potraviny získané od klonů a jejich potomstva na trh.

Výsledky šetření nakonec nepřinesly žádné překvapení. Maso a mléko klonů se nijak neliší od produktů zvířat přivedených na svět buď přirozenou plemenitbou, nebo s pomocí jiných metod asistované reprodukce (např. inseminací krav spermatem býků). Neexistuje test, který by odlišil, zda vepřová kýta pochází z klonu, nebo z „obyčejného“ prasete. Stejně tak se nedá odlišit mléko nebo mléčný výrobek. Zvířata, jejichž otcem či matkou je klon, považuje FDA za „obyčejná“ zvířata, jejichž chov a využívání nevyžadují zvláštní zřetel.

Strach z klonů

Zajímavá je reakce veřejnosti. Odpůrci biotechnologií v USA šíří petici, ve které požadují, aby maso a mléko klonů podléhalo stejným regulím jako „léky živočišného původu“. Odhaduje se, že se do této iniciativy zapojí organizace sdružující více než 60 milionů Američanů. Hollywoodské filmy po desetiletí zhusta zobrazovaly klony jako zákeřné a nebezpečné zrůdy a to nezůstalo bez následků. Amerika si klony oškliví. Podle průzkumu newyorského Mezinárodního výboru pro informace o potravinách (IFIC) by jen 9 % Američanů kupovalo potraviny získané od zvířecích klonů, asi 60 % by se jich nikdy nedotklo. Pro srovnání – zásadní odpor k potravinám z geneticky modifikovaných zvířat, jež mají na rozdíl od klonů vnesen do dědičné informace cizí gen, vyjádřilo jen 40 % dotázaných Američanů. V této situaci jsou z klonů rozpačití i zemědělci. Chovatelé mléčného skotu z Ameriky i Evropy se obávají, že diskuse kolem klonů krav „poškodí image mléka a mléčných výrobků jako přirozené a zdravé potraviny“.

Spotřebitelům bezpečnost potravin z klonů deklarovaná FDA zjevně nestačí. Chtějí vědět, jak potraviny vznikly, a podle toho si vybrat, co koupí a co budou jíst. Ve hře je značení potravin vyrobených z klonů a jejich potomků. Hodně bude záležet na tom, jak se klonování vynikajících plemenných zvířat rozšíří. Pokud „klonovací průmysl“ zajde na úbytě stejně jako klonování z embryonálních buněk počátkem devadesátých let, asi se nálepky „Vyrobeno z klonu“ nedočkáme. Pokud se však většina zemědělských analytiků mýlí a klonování se masově prosadí, pak se značení potravin z klonů a jejich potomstva může stát realitou.

Kauza Dundee Paradise

Značení potravin z klonů se může prosadit, i když nebude nařízeno zákonem či jiným právním předpisem. Nechuť veřejnosti ke klonování vytvoří na trhu prostor pro potraviny, u kterých bude garantován „neklonovaný původ“. Zákazník bude ochoten si za to připlatit a to obchodníky láká. Obchodní řetězce použijí garanci „neklonovaného původu“ potravin pro ryze komerční účely jako „záruku nejvyšší kvality“. Buď zavedou nálepky na balíčkách masa a krabicích s mlékem, nebo budou své zboží propagovat ujištěním: „U nás potraviny z klonů neprodáváme.“

Pravděpodobnost takového vývoje dokazují zkušenosti s obchodními strategiemi založenými na garanci, že potraviny jako maso, mléko či vejce nepocházejí od zvířat konzumujících krmiva z geneticky modifikovaných organizmů. Maso zvířete konzumujícího GMO je od masa zvířete, jež GMO nikdy nevidělo, analyticky neodlišitelné. Stejně jako se nedá rozeznat maso klonu od masa zvířete zplozeného přirozeně. Přesto slaví evropské potravinářské obchodní řetězce s proklamovanou zárukou „nekrmeno GMO“ úspěch.

O tom, že klonovací absurdita už přelétla Atlantik, svědčí případ telete Dundee Paradise. Jalovička tohoto jména byla počata „ve zkumavce“ v USA. Vajíčko krávy oplodnila býčí spermie v laboratorních podmínkách. Vzniklo embryo a to po zamražení putovalo v tekutém dusíku do Velké Británie, kde bylo rozmraženo a přeneseno do těla náhradní matky. Podobných telat je spousta. Bouřlivé diskuse kolem Dundee Paradise vypukly proto, že vajíčko k jejímu početí bylo získáno z klonu špičkové americké dojnice.

Britské ministerstvo zemědělství vidí v Dundee Paradise jen další z mnoha telat „ze zkumavky“ a nehodlá jalůvku vystavit perzekucím. Vládní Agentura pro standardizaci potravin (FSA) ale „jedná o právních náležitostech, jež se týkají potomků zvířecích klonů.“ Přiklání se k názoru, že jakýkoli produkt získaný od Dundee Paradise bude muset schválit expertní výbor Evropské unie jako „novou potravinu“. Toto označení zahrnuje potraviny uvedené na trh EU po květnu roku 1997, s jejichž konzumací nejsou dlouhodobé zkušenosti. EU vyžaduje u „nových potravin“ garance zdravotní bezpečnosti.

Z vlny ovce Dolly byly upleteny svetry, jež se následně dražily na dobročinných akcích. Kdo ví? Možná si na ně budou muset jejich vlastníci nakonec připevnit nášivku „Made from clone“. A možná si k ní našijí i etiketu „Made in Gotham“. Nebude to zavádějící označení, i když se Dolly narodila v Roslinu u Edinburku a nikoli v Gothamu. Obyvatelé této vsi v anglickém hrabství Nottinghamshire se totiž od poloviny 15. století těší stejné pověsti jako čeští Kocourkovští.