Tamiflu – druhá strana mince
| 6. 12. 2007Tamiflu je pravděpodobně nejznámější antivirově účinné léčivo. Za svou popularitu vděčí ptačí chřipce (viz Vesmír 85, 385, 2006/7). Ta byla známa v Itálii již před více než sto lety, ale podtyp viru přenosný i na člověka (H5N1) se objevil až r. 1997 v Hongkongu. Počátkem nového tisíciletí začal virus H5N1 své vítězné tažení do Evropy a postupně zasáhl většinu států starého kontinentu včetně ČR. Brzy měla ptačí chřipka první lidské oběti. Většina z nich se prokazatelně infikovala od nemocné drůbeže, nicméně Světová zdravotnická organizace varuje, že by virus mohl zmutovat do formy přenosné z člověka na člověka a usmrtit až 150 milionů lidí.
Podle nejnovějších statistik Světové zdravotnické organizace si virus H5N1 vyžádal již 154 lidských životů. Protože účinná vakcína nebyla a dosud není k dispozici, zájem se soustředil na antivirotikum Tamiflu. Jeho účinnou složkou je chemická substance zvaná oseltamivir, která působí jako inhibitor neuraminidázy, jednoho z povrchových enzymů chřipkového viru. Tím znemožňuje tvorbu a uvolňování nově vznikajících virů z infikovaných buněk, a tedy zmírňuje symptomy, jež jsou přímým následkem virové infekce. Oseltamivir je účinný při léčení i profylaxi chřipky typů A a B, k nimž patří i virus ptačí chřipky H5N1. Předpokládá se proto, že ochrana před chřipkou se bude řešit spíše polykáním tablet Tamiflu než vakcinací.
Protože oseltamivir se v lidském těle prakticky nemetabolizuje, vylučuje se z 80 % v nezměněné formě a spolu s exkrementy se dostává do odpadních vod. Jelikož je to látka v přírodě velmi stálá, mohla by se hromadit v řekách a jezerech, kde by při hojném používání léku mohla jeho koncentrace dosáhnout hodnot, které by vedly k vzniku rezistence viru na tento lék. Až dosud se prodaly 3 miliardy tablet Tamiflu a v případě pandemie ptačí chřipky by braly tento lék miliony lidí. Podle výpočtů, které provedli ekologové a hydrologové v Oxfordu, je toto nebezpečí reálné. (Environmental Health Perspectives, DOI: 10.1289/ehp.9574)
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [328,87 kB]