Prase zakrslé – ještě větší unikát, než jsme doufali!

Ačkoli nikdo nepochyboval o tom, že se prase zakrslé (Sus salvanius) od jiných prasat dost liší (třeba přítomností jen tří párů struků, kratičkým ocasem, a především malou velikostí), časem se ujednotil názor, že tyto odlišnosti jsou způsobeny právě celkovou miniaturizací zvířete (měří 55–70 cm a váží 6,5–9,7 kg). Převládl tedy názor, že je příbuzné našemu praseti divokému (Sus scrofa), a dokonce byla vyslovena otázka, jestli prase zakrslé nebylo předkem několika asijských domácích plemen prasat. Nové molekulární analýzy však ukazují něco jiného, podle nich není blízce příbuzné ani praseti divokému, ani jeho asijským příbuzným. Přes jisté kolísavé vztahy je totiž zřejmé, že prase zakrslé bude rovnocenné hlavním skupinám prasat, jako jsou babirusy, štětkouni, „bradavičnatá“ prasata, a pak komplex druhů „divokých prasat“. Toto prasátko mělo kdysi vlastní rodové jméno Porcula (opravdu „prasátko“), které bylo kvůli předpokládané příbuznosti s prasetem divokým zavrženo – nové výzkumy však toto jméno oprášily, takže se staronově jmenuje Porcula salvanius. Ohledně jeho možné domestikace je zřejmé, že se alespoň z matčiny strany do domácích plemen svou troškou nezapojilo. Prasátko, jeden čas považované dokonce za vyhynulé a původně žijící v celém předhůří Himálaje, dnes žije jen v severním Ásámu v počtu 100–150 jedinců. Na základě nových molekulárních analýz je tedy zřejmé, že je velmi unikátní, a proto by jeho záchrana před vymřením měla mít jasnou prioritu. V devadesátých letech 20. století se naštěstí podařilo vytvořit chovnou skupinu prasátek v lidské péči, jejímž výsledkem je už kolem 80 odchovaných mláďat. A tak se bude už letos vysazovat první desítka jedinců do volné přírody. (Mol. Phyl. Evol., 2007, v tisku)