Okna do vesmíru

Nedovedu si představit čtenáře, kterého by se při listování obrazovým atlasem oblohy nezmocnilo nadšení. Velkoformátové snímky (353 × 413 mm) pořízené jak pozemskými, tak kosmickými teleskopy v dokonalém provedení. Obdiv a údiv není dán jen snímky, ale především tím, jak dalece se naše představy o vesmíru za poslední století změnily.

Před pouhými 87 lety, 26. dubna 1920, proběhla v Bairdově posluchárně Smithsonianského muzea debata, která vešla do dějin astronomie pod názvem „Velká“. K diskusi byli vyzváni dva vlivní astronomové té doby: Harlow Shapley (1885–1972) a Heber Curtis (1872–1942). Shapley tehdy pracoval na Lickově observatoři a Curtis na observatoři na Mt. Wilson. Diskuse se točila hlavně kolem rozměrů naší Galaxie a viditelného vesmíru vůbec. Tehdy ještě nepanovala shoda dokonce ani v tom, zda je Slunce ve středu Galaxie, nebo na jejím okraji. Jak to však u velkých diskusí bývá, každý z protagonistů se v něčem mýlil a v něčem mu pozdější vývoj dal zapravdu. Shapley byl blíže odhadu velikosti naší Galaxie, již odhadoval na 30 000 světelných let. Curtis zase správně pokládal spirální mlhoviny za vzdálené galaxie (a nikoli plynná oblaka). Dnešní kosmologie se shoduje, že stáří vesmíru je zhruba 13,7 miliardy let a poloměr viditelného vesmíru je zhruba 46 miliard světelných let.

Dojem z překrásných obrázků poněkud kazí textový doprovod. Nevyznamenal se příliš ani překladatel, ani redakce. Jen několik drobností: Zatímco v úvodu na s. 6 je ještě stáří vesmíru 13,7 miliardy let, v posledním oddílu se při překladu amerického bilionu zdařilo tentýž věk uvést tisíckrát větší – jako bilion let – a aby čtenář nemohl být na rozpacích, ještě je v závorce doplněno 1012! Kvůli nešťastnému bilionu se o tři řády rozcházejí také v přepočtech vzdáleností. Na straně 210 dostane text poněkud surrealistický charakter zavedením termínů „vazoun“, „srab“ a „Veliký tahoun“ (pokud vás nenapadá, o čem je řeč, tak jde o české ekvivalenty anglických termínů „MACHO“, WIMP“ a „ Great Attractor“). Ten poslední termín by ani nevadil, kdyby text vysvětlení na s. 206 vpravo nahoře nepatřil do jiné knihy. Jsou to ale spíše maličkosti a 450 snímků a ilustrací poskytuje dobrého průvodce od planet a měsíců až po velkorozměrovou strukturu viditelného vesmíru (k této části bych čtenářům doporučil přečíst si ještě článek prof. Jiřího Jersáka v příštím čísle Vesmíru).