Naše lesy – jaké je uděláme, takové budou

Devátou veřejnou besedu Třetí dimenze pořádaly Český rozhlas Leonardo, Lidová univerzita MK v Praze a Vesmír 17. října 2007 v Městské knihovně v Praze. Vysílal ji Český rozhlas Leonardo a záznam je k stažení na www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=30....

Hosty byli RNDr. Jakub Hruška z České geologické služby, Ing. Jaromír Vašíček, ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem, a doc. Ing. Petr Zahradník, ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.; moderoval Luboš Veverka z Českého rozhlasu Leonardo.

Luboš Veverka připomněl Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů (viz např. lesy.drosera.cz/) z května 2006, které se setkalo s velkým ohlasem veřejnosti. Jaromír Vašíček zdůraznil historické souvislosti: Když hodnotíme nějaký stav, měli bychom mít srovnávací linii, výchozí bod… Tvrdit o našich lesích, že jsou ve špatném stavu, je věc odvážná, protože srovnání chybí. Lesy jsou objektem s delší časovou dimenzí a za dobu své existence prošly určitým vývojem. Byly velmi využívány… Vždycky když byla společnost na vzestupu, zejména ekonomickém, stav lesů se prudce zhoršoval. Mělo to logiku – byly jediným zdrojem energie. Ještě před 125 lety bylo na našem území o čtyři sta tisíc hektarů lesů méně. Od té doby se plocha lesů zvětšuje (Vesmír 86, 160, 2007/3).

Petr Zahradník zmínil hodnocení zdravotního stavu lesů, které od r. 1986 probíhá ve všech evropských zemích. Tyto údaje jsou zdrojem kritiky stavu českých lesů, protože defoliace, podle níž se stav hodnotí, je poměrně rozsáhlá – alespoň částečně je zasaženo asi 30 % našich lesů. Stav je však srovnatelný s okolními zeměmi (Polskem, Rakouskem, Bavorskem, Saskem). Od poloviny devadesátých let dochází k určité stagnaci, a v posledních dvou třech letech se dokonce objevuje mírné zlepšení.

Ke skladbě našich lesů J. Vašíček uvedl, že od r. 1950 se podíl listnatých dřevin zdvojnásobil (z původních 12 % na současných 24 %), 80 % našich lesních dílců je smíšených, čisté smrkové monokultury se týkají 10 % výměry lesů ČR (260 000 ha). Jakub Hruška upřesnil, že smrk původně zaujímal jenom nejvyšší horské polohy, nebyl nikde ve středních polohách, byla to typická dřevina pouze horských vrchů a podmáčených stanovišť (k aktuálnímu a přirozenému rozšíření smrku viz článek na s. 778).

Asi nejzávažnějším problémem – poté, co jsme se jakžtakž vypořádali s kyselými sirnými dešti – je nadměrný přísun dusíku, především z dopravy, který ohrožuje zejména horské lesy. S tím souvisí vápnění a J. Hruška vysvětlil, že většina horských lesů byla limitována dusíkem, rostly pomalu, protože měly málo dusíku, kterého dnes na celé naše území v horách padá dvojnásobně více, než mohou lesy dlouhodobě unést. Když takovou oblast ještě povápníme, vápenec spustí reakci, při níž v hrabance vzniká z dusíku kyselina dusičná, a ta okyselí zbytek půdního profilu úplně stejně, jako to dělala kyselina sírová (Vesmír 85, 398, 2006/7). J. Vašíček vápnění ospravedlňuje v případech, kdy chceme, aby nynější porost vytvořil ochrannou clonu pro tvorbu porostu následného.