Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Proč lidé žvýkají betel?

Euforie s černými zuby
 |  8. 11. 2007
 |  Vesmír 86, 692, 2007/11

Betel patří mezi omamné drogy a jeho užívání je rozšířeno v řadě zemí, jako jsou například Indie, Bangladéš, Šrí Lanka, Malajsie, Filipíny či Japonsko (Vesmír 74, 189, 1995/4). Drogová závislost na betelu je spojená s výraznými sociálně-ekonomickými problémy. Pravidelně žvýká betel více než 200 milionů lidí a jen tři drogy – nikotin, alkohol, kofein – užívá ještě více lidí.

Betelové sousto (v některých oblastech známé jako pinang), které se žvýká, je tvořeno několika složkami. Ty se mohou v různých místech mírně lišit, hlavní součástí jsou ale vždy semena arekové palmy (Areca catechu) zabalená do listu pepřovníku betelového (Piper betle). Někdy se v betelovém soustu objevují i listy gambirovníku trpkého (Uncaria gambir) a v poslední době také tabáku (Nicotina tabaccum). K rostlinným složkám se přidává trocha hašeného vápna (hydroxid vápenatý) a ubalí se z nich smotek (sousto, žvanec, bago). Betel povzbuzuje náladu a patří mezi návykové drogy. Charakteristickým znakem konzumentů betelu jsou červené sliny, které barví zuby a tkáně úst. Po několika letech žvýkání betelu dostávají zuby hnědočervenou až černou barvu.

Betel se žvýká více než 2500 let, píše o něm již Herodotos v 5. století př. n. l. Nyní je tato toxikománie rozšířena od Tanzánie přes Réunion, Indii, Barmu, Indočínu až po jihovýchodní Čínu, Filipíny a některé ostrovy Oceánie. Jen v Indii se každoročně k tomuto účelu spotřebuje více než 100 000 plodů arekové palmy. Na Šrí Lance, která je hlavním dodavatelem arekových ořechů, se tato palma pěstuje zhruba na 30 000 hektarech půdy.

Plody arekové palmy se sklízejí před dozráním, neboť v té době se semena snadno vyjmou. Potom se rozpůlí, usuší na slunci, popřípadě se před usušením spaří ve vroucí vodě. Někdy se do sousta přidává pasta z gambirovníku (mladé listy a výhonky této liány se vaří s vodou, vymačkají se a šťáva se odpařením vody zahustí).

Hlavní farmakologicky účinnou psychostimulační látkou v betelu je arekolin, alkaloid, který aktivuje muskarinové receptory (zkoumá se také pozitivní vliv arekolinu na kognitivní funkce u pacientů s Alzheimerovou nemocí). Z dalších alkaloidů se mohou na účincích podílet arekaidin a guvacin, obsažené rovněž v arekové palmě, popřípadě alkaloidy z pepřovníku a gambirovníku.

Žvýkání betelu přivádí člověka do dobré nálady, vyvolává euforii a pocit příjemného tepla. Upravuje látkovou výměnu porušenou jednostrannou výživou. Díky alkalické reakci neutralizuje žaludeční kyseliny a působí na žaludeční sliznice jako stahující látka, tudíž chrání před zánětem. K průvodním jevům patří pocení, zvýšená tvorba slin, zvýšená bdělost a zvýšená pracovní kapacita. Účinné látky se rychle vstřebávají ústní sliznicí, proto je nástup účinků rychlý. Již po dvou minutách se začínají objevovat účinky betelu na kardiovaskulární systém, vzroste teplota kůže, urychlí se reakční čas na neočekávaný podnět. Zvyšuje také hladiny plazmového adrenalinu a noradrenalinu. U toxikomana navozuje arekolin dobrou náladu, rozveselení, evokuje myšlení, povzbuzuje k práci, tiší hlad i žízeň. Trvalé poškození organizmu je menší než po alkoholu nebo nikotinu, avšak závislost na užívání u této drogy je daleko silnější než u kuřáka.

Mezi závažná poškození spojená se žvýkáním betelu patří nadměrná tvorba zubního kamene, zabarvování zubů a jejich uvolňování a postupná ztráta chrupu. Na jazyku, dásních a v jícnu se objevují bolestivá místa, vzniklá jednak mechanickým poškozením tvrdými součástmi betelového sousta, jednak naleptáváním sliznice hydroxidem vápenatým. Žvýkání betelu je také spojeno s častějším výskytem ústního karcinomu (Journal of oral pathology and Medicine 35, 193, 2006), výsledky výzkumu posledních let ukazují, že jednotlivé složky betelu zasahují do cyklu buněčného dělení. U některých jedinců může žvýkání betelu vyvolat i epileptický záchvat. Zdálo by se, že to je jeden z mála nešvarů, který se našich končin naštěstí netýká. I když je užívání betelu vázáno na tradiční regiony, v poslední době se jeho žvýkání rozšiřuje i do oblastí, kde nemělo nikdy tradici.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné