Může řidič bezpečně odhadnout nebezpečí mikrospánku?

Kladná odpověď na otázku by nepochybně snížila počet nebezpečných dopravních nehod a dalších nepříznivých událostí „zaviněných lidským faktorem“, příhod, které se často odehrávají jednak v období pesima organizmu, jednak ve stavu akutního i chronického nevyspání.

Vědci z Berkeley v Kalifornii se po kusili odpovědět pokusem, ve kterém zjišťovali, jak přesně jsou lidé schopni rozpoznat signály upozorňující na blížící se spánek. Celkem 41 osob po částečné spánkové deprivaci se podrobilo testu, během kterého ve třiceti po sobě jdoucích dvouminutových intervalech odhadovali pravděpodobnost bezprostředního usnutí na základě kognitivních a fyziologických projevů, jako je ospalost, mimovolní klesání víček, „tlučení špačků“, zívání, rozbíhání myšlenek a návaly spánku označené souborně jako „spánkové potíže“. Současně byl pořizován objektivní polysomnografický záznam registrující skutečný stav bdělosti.

Ve schopnosti předpovědět spánek se pokusné osoby dost lišily, nicméně odhad, že se spánek blíží, byl u všech přesnější (78 %) než falešný poplach bez následné spánkové aktivity (42 %). První spánková epizoda však byla odhadnuta velmi nepřesně (jen v 55 %). Nejrůznější spánkové potíže byly uváděny častěji před epizodou spánku než v intervalu, kdy se spánek nedostavil.

Z experimentu vyplynulo, že osoby věnující pozornost jen omezenému počtu signálů odhadují blížící se spánek špatně, stejně jako osoby, které tyto signály špatně vyhodnocují a podceňují. Neschopnost správně posoudit blížící se spánek, a tedy větší pravděpodobnost nehodovosti, může být přičtena jak nedostatku varovných signálů, tak jejich špatnému vyhodnocení. (Kaplan K. A., Itoi A., Dement W. C.: Awarness of sleepiness and ability to predict sleep onset, DOI: 10.1016/j.sleep.2007.02.001).