Lesní zákon a hospodaření v lesích

Lesy jsou významnou složkou našeho životního prostředí. Pokrývají třetinu území státu. Pro vlastníka jsou především zdrojem produkce dřeva a pro celou společnost plní lesy funkce vodohospodářské, půdoochranné, ekologické, rekreační a přinášejí velké množství dalších užitků. Z toho mohou vznikat některé rozpory mezi zájmy vlastníka, který v lese hospodaří, a zájmy společnosti žijící v krajině ovlivňované lesem.

Další rozpory vznikají z toho, že produkční věk většiny našich lesních dřevin přesahuje sto let. Zatímco například v zemědělské výrobě platí heslo „jak kdo zaseje, tak sklidí“, vlastník lesa sklízí to, co zaseli jeho předchůdci, a to, co zaseje sám, ohodnotí až příští generace. V ekonomickém zájmu současného vlastníka tedy je, aby náklady vložené do založení a výchovy mladých porostů byly co nejmenší, v zájmu budoucího vlastníka a budoucí společnosti je, aby vyrůstající les byl po všech stránkách co nejkvalitnější.

Pohled zpět

Potřeba upravit vztahy mezi zájmy hospodářských uživatelů lesa a zájmy společenství lidí obývajících lesnatou krajinu není nic nového. Vztahy jsou řešeny zákony už po dlouhá staletí a vždy záleželo na tom, jaké byly zájmy hospodářských uživatelů a jaké byly zájmy společnosti.

Ve středověku byla vydávána nařízení, jimiž panovník zakazoval pod nejpřísnějšími tresty vytínat z lesů tisy. Dřevo tisů tehdy bylo nejlepší surovinou pro výrobu zbraní a kvalita zbraní byla často otázkou přežití společenství. Na druhé straně tis jako velmi jedovatá dřevina ohrožoval hospodářská zvířata, která se v lesích pásla.

V době Karla IV. byly pohraniční hvozdy chráněny před zvýšenou těžbou zákonem, aby si zachovaly co největší neprostupnost pro cizí armády. To však bylo v rozporu se zvýšenou potřebou dřeva.

Volný vstup obyvatel do lesů, tedy vlastně na soukromé pozemky, zajišťoval už zákon z doby panování Marie Terezie.

Po staletí je zákonnými normami řešen princip trvalosti a vyrovnanosti lesní produkce. Hospodářský uživatel musí s lesem nakládat tak, aby les poskytoval užitek jemu i budoucím generacím. Musí zalesňovat vytěžené plochy a hospodařit plánovitě, nesmí těžit více, než nově přiroste.

Lesní zákon – zákon č. 289/1995 Sb.

V dnešní době výrazně vzrostl počet i význam funkcí, které plní lesy pro obydlenou krajinu. V mnoha případech se v ní zhoršily podmínky pro život lidí. Lesy chrání půdu před erozí, zlepšují vodohospodářské podmínky území, jsou prostředím pro početné živé organizmy – tím zvyšují druhovou diverzitu a zlepšují ekologickou stabilitu v krajině. Pro člověka jsou místem vyhledávaným k rekreaci a mají řadu příznivých účinků na lidské zdraví.

Zvyšováním významu těchto mimoprodukčních funkcí nijak neklesá potřeba ani užitečnost funkce dřevoprodukční. Vždyť využití dřeva jako obnovitelné suroviny snižuje spotřebu surovin fosilních, a tím snižuje jejich negativní dopad na životní prostředí. Dřevěné stavby a výrobky ze dřeva jsou většinou pro člověka příjemnější, zdravější a kulturnější než jiné materiály. Ve dřevě je uložen uhlík odčerpaný z atmosféry fotosyntézou, to znamená že využití dřeva snižuje koncentraci skleníkových plynů v atmosféře.

Optimalizovat vztahy mezi zájmy vlastníka lesa nebo jím pověřeného hospodáře a zájmy ostatních obyvatel má v současné době za úkol zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon, blíže viz www.uhul.cz/legislativa/289.php). Tento zákon v mnoha směrech upravuje hospodaření v lesích jak pro mimoprodukční funkce, tak pro trvalou, vyrovnanou a kvalitní budoucí produkci.

Vlastník nebo jím pověřený hospodář nemůže v lese hospodařit libovolně. Nemůže vykácet les, jak ho napadne, a změnit jej na jinak sloužící plochu. Ani využívání lesa k jiným účelům není zcela neomezené. V lese se například nesmějí pást domácí zvířata, protože při pastvě poškozují podrost mladých dřevin. Nesmí se tam hrabat stelivo, protože se tím ochuzuje půda o humus a snižuje se její úrodnost.

Další omezení jsou v lesích, které jsou zařazeny do kategorií lesů ochranných a lesů zvláštního určení. To jsou lesy, kde význam některých mimoprodukčních funkcí výrazně převyšuje zájmy na produkci dřeva. U lesů ochranných jde třeba o mimořádně nepříznivá stanoviště (skalnaté srázy ad.), kde by těžba dřeva měla velmi nepříznivé následky. U lesů zvláštního určení může jít o přírodní rezervace, ochranná pásma vodních zdrojů, rekreační a sportovní areály ad. U těchto lesů není zdaleka všude vyloučena produkce dřeva, hospodaření se však musí přizpůsobit jejich hlavnímu poslání, a to v některých případech vlastníka omezuje.

V zájmu trvalosti, vyrovnanosti, kvality produkce a kvalitního plnění dalších funkcí lesa je každý vlastník povinen hospodařit podle dalších ustanovení tohoto zákona. Především je povinen svůj les chránit: Preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organizmů, přednostně provádět těžbu nahodilou (to je například těžba vynucená kalamitou), aby se zabránilo šíření škůdců, a nepřiřazovat další úmyslnou těžbu vedle mýtiny, na které ještě není dostatečně zajištěno nové zmlazení nebo výsadba. Pro snížení rizika kalamit a zlepšení ekologické stability mladých porostů obsahuje lesní zákon také ustanovení o povinné příměsi melioračních a zpevňujících dřevin v obnovovaných porostech, aby nevznikly – tak jako v minulosti – rozsáhlé monokultury. Také je zakázáno bezdůvodně prořeďovat les těžbou pod zakmenění 7 (to znamená, že stromy zaujímají v porostu méně než 70 procent plochy).

Protože vývoj lesa je velmi pomalý a z hlediska hospodářské činnosti člověka dlouhodobý, musí se i hospodářské zásahy naplánovat a rozvrhnout na dlouhou dobu dopředu. Každý vlastník lesa nad 50 ha je povinen dát si vypracovat lesní hospodářský plán (více viz www.uhul.cz/poradenstvi/publikace.php). Je to jakási inventura porostů (jejich věk, bonita, druhové složení, zásoby) a na základě této inventury jsou na 10 let naplánovány hospodářské zásahy tak, aby les nebyl přetěžen, aby byly těžby umístěny správně vzhledem k ochraně před větrnými kalamitami, aby byla zajištěna výchova mladých porostů probírkami a prořezávkami a aby se při obnově lesa založily kvalitní porosty. Lesním hospodářským plánem se pak hospodář řídí při provádění zásahů v porostech. Toto naplánování a rozvržení úkolů do budoucích let se nazývá hospodářská úprava lesa a provádí se u nás již od 18. století. Je to vlastně první forma záměru trvale udržitelného hospodaření.

Proto, aby nedocházelo k přetěžování lesů, zejména u mladších věkových stupňů, obsahuje lesní zákon zákaz těžit úmyslně v porostech mladších 80 let. Pro zajištění kvality budoucí produkce je pak v zákoně celý soubor ustanovení, který vlastníkovi ukládá pracovat při obnově lesa s geneticky kvalitním a prověřeným materiálem.

Pokud se nám zdá, že společnost zde zasahuje příliš do nakládání se soukromým majetkem, můžeme tato ustanovení porovnat například s požadavky zákonů a předpisů, které musí splnit vlastník při výstavbě svého rodinného domu. Musí splnit četná zákonná ustanovení a nároky státu na trvanlivost, bezpečnost i estetickou kvalitu svého majetku. Přitom nepovedený dům se může během několika měsíců přestavět, ale nepovedený les bude na svém místě stát sto let.

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), Brandýs nad Labem, Nábřežní 1326, 250 01 Brandýs n. L.

www.uhul.cz Informace o lesích