Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Kvasinka párovacího typu v přechodném stavu

 |  18. 1. 2007
 |  Vesmír 86, 9, 2007/1

Párovací typ kvasinek není totéž co pohlaví; je to jen jedna z mnoha vlastností každé kvasinky, ale při pohlavním rozmnožování má obdobný význam. Každá kvasinka tvoří jeden ze dvou typů gamet a splynout můžou jenom ty rozdílné. Jaký typ bude buňka tvořit, se řídí tím, jestli má „zapnutý“ gen MATa, nebo gen MATα. Každý z nich pak umožňuje „zapnutí“ dalších specifických genů – a odlišnost je na světě.

Když se má např. kvasinka Candida albicans stát párovacím typem a, potřebuje k tomu dva regulační proteiny, jednak Mcm1, jednak a2 (ten je kódován genem MATa). Teprve když se oba navážou na příslušné regulační sekvence, můžou se zapnout geny specifické pro párovací typ a. Na první pohled by se zdálo, že takový systém regulace nemohl vzniknout po malých krůčcích – cokoli z toho dáte pryč, bude chybět. Jenže každý protein je tím, čím je, díky vztahům s okolím. Stačí, aby v regulační sekvenci přibylo bází A a T, a najednou se Mcm1 obejde bez a2 (tak funguje regulace a-specifických genů u obyčejné pekařské kvasinky Saccharomyces cerevisiae).

Když se buňka stává typem α, zajistí to protein α2 (kódovaný genem MATα). Jeho dvě vazebná místa na regulační sekvenci jsou přitom nápadně podobná vazebným místům proteinu a2 u rodu Candida. A znova to vypadá, že to nemohlo vzniknout po kouscích. Mcm1 je potřeba, α2 je potřeba – co z toho chcete vynechat? Přitom možná stačí nevelký počet mutací.

A ještě ke všemu na regulaci a-specifických genů u kvasinky Kluyveromyces lactis pracují všechny tři zmíněné proteiny – a2 pomáhá proteinu Mcm1 s aktivací, α2 zase jeho aktivační činnost potlačuje. A protože je rod Kluyveromyces příbuznější s rodem Saccharomyces než s rodem Candida, je dost možné, že tato „tříproteinová“ kvasinka představuje přechodný stav, který se zachoval dodnes.

Regulační dráhy se v průběhu evoluce mění, ale fenotyp (párovací typy a/α) zůstává stejný, a tak jsme se zároveň seznámili s hezkým příkladem nezávislé evoluce na různých úrovních tělesné organizace. (Nature 443, 415–420, 2006)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mikrobiologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ondřej Mikula

 

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné