Je vnímavost bolesti dědičná?

Chronickou bolestí trpí více než 50 milionů Američanů, bolestí je motivováno 20 % všech návštěv lékaře, na zmírnění bolesti jde 10 % všech výdajů na zdravotnictví (Science 314, 585, 2006). Doktor Marshall Devor z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě se bolesti věnuje léta. Zpočátku se zaměřil na fantomovu bolest, tj. bolest pociťovanou v neexistující (amputované) končetině. Příčiny této bolesti dlouho považoval za „psychické“. Teprve po letech výzkumu bolesti zjistil na pokusných potkanech, že ti, kteří reagovali na bolestivé podněty mimořádně silně, zdědili tuto vlastnost po rodičích. Své výsledky publikoval r. 1990.

Nedávno v Nature Medicine sdělil, že zvýšený sklon k neuropatické bolesti způsobený poškozením nervových drah mají také lidé s genem GCH1. Toto onemocnění postihuje asi 2 miliony Američanů. Genový podklad mají patrně i bolesti přetrvávající po chirurgickém léčení výhřezu meziobratlových plotének. Podílejí se na tom i další geny a všem je společné to, že jejich produkty (proteiny DNA) zvyšují dráždivost neuronů vedoucích bolestivé vzruchy. Zároveň se uplatňují i jiné než genové vlivy a vlivy prostředí. Nově se do popředí zájmu dostávají geny indu-kující tvorbu enzymu katechol-O-methyltransferázy, který rozkládá neurohormon noradrenalin. Aktivita těchto dějů je obměňována endogenními opioidy endorfiny, které samy bolest potlačují. Léčebné zásahy na lidech se zatím jen zvažují. Hlavní otázkou je, zda je možno genovou analýzou rozpoznat nemocné, kteří budou na chirurgické výkony reagovat mimořádně silným vnímáním bolesti, a proto by bylo dobré postupovat tak, aby jejich nervové dráhy byly co nejvíce ušetřeny.