Jak se budou nazývat domácí zvířata?

Každé zvíře má podle závazných pravidel vlastní rodové a druhové latinské jméno, u poddruhů vstupuje do hry i jméno podrodové. Na tom se zoologové snadno dohodli, ne však na jménech domácích zvířat. V průběhu let se postupně navrhla řada řešení, od poměrně šťastných (např. dát do jména domácí formy i jejího předka – domácí skot byl „Bos primigenius forma taurus“ tedy „domácí forma pratura“) po očividně nešťastná (slovně označovat domácí formy zkratkou agriot. a divoké hemerot., anebo naopak formy ve jméně neodlišovat). Po dohodě s řadou odborníků nabídla Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu v roce 2003 další, snad už konečné řešení, které domácím zvířatům přiřazuje vlastní druhové jméno. Domácí skot má být nazýván Bos taurus, zebu Bos indicus, domácí kočka Felis catus, pes Canis familiaris apod. (viz tabulku obrázek).

Tento způsob je výhodný a řeší hned několik problémů. I když se díky molekulárním studiím povedlo potvrdit nebo vyjasnit většinu divokých předků, někteří dosud nejasní zůstávají. Navíc se v poslední době ukazuje, že některé domácí formy mohou mít smíšený původ v několika divokých formách, což je těžko popsatelné latinským názvem. Při používání této koncepce však bude v budoucích studiích jasné, o jaké formě je vlastně řeč, což je zvláště důležité pro archeologický pohled. Bude se také lépe hovořit o druhotně zdivočelých domácích zvířatech, protože v případě mustangů nebudeme muset říkat „zdivočelý kůň (Equus ferus f. caballus)“, ale „zdivočelý kůň (Equus caballus)“. Nyní jen zbývá, aby se tento elegantní způsob začal důsledně dodržovat a aby názvoslovná komise stanovila jména dalších domácích zvířat – ptáků, králíka, laboratorních myší apod. (Journal of Archaeological Science 31, 645–651, 2004)