Akademie věd ČR v roce 2007 a dalších letech

Od 1. ledna 2007 přecházejí ústavy Akademie věd na právní formu veřejných výzkumných institucí. Podstatou tohoto přechodu je uvolnění prostoru pro samostatnější činnost akademických ústavů, například v hospodaření s majetkem. Nemovitý majetek přechází z vlastnictví státu do vlastnictví ústavů, které nyní budou mimo jiné moci zakládat společné podniky se soukromými subjekty. Bude se nám i lépe spolupracovat s naším nejbližším partnerem, vysokými školami, protože se ústavy dostávají do stejného právního režimu. Získávají tím větší samostatnost, s níž je ale samozřejmě spojena i větší odpovědnost.

Budou mít možnost snadněji získávat mimorozpočtové prostředky, ale budou mít i povinnost starat se více o svůj rozvoj a financování. Ředitelé ústavů získají větší volnost v mzdové politice: vynikající vědce budou moci zaplatit i nadstandardně – pokud na to budou mít!

Pro jednotlivé vědecké pracovníky se toho zase tak mnoho nezmění. Jen získají možnost lépe uplatnit své výsledky v praxi – a to je velmi dobré.

Jistá nevýhoda tohoto uspořádání je v tom, že bude obtížnější dělat změny založené na výsledcích hodnocení vědeckého výkonu jednotlivých ústavů. Například bude obtížnější ústav zrušit či zmenšit, odebrat mu část prostor a dát je k dispozici úspěšnějšímu pracovišti apod., ale v zásadě i to bude možné.

Akademie věd je unikátní institucí v tom, že její vrcholný orgán, Sněm Akademie, je z větší části demokraticky volen vědeckou obcí a že Sněm volí vedení Akademie, tedy jejího předsedu a Akademickou radu, která je exekutivním orgánem Akademie. V novém uspořádání by měl být předseda po zvolení jmenován (nebo odmítnut) prezidentem republiky.

Akademie věd se nyní bude muset i více starat o to, jak stát vytváří prostor pro uplatnění výhod, které režim veřejných výzkumných institucí poskytuje. Náš systém řízení a podpory vědy je ve světě vcelku kladně oceňován, a to zejména proto, že máme nadrezortní orgán, Radu pro výzkum a vývoj, která se skládá z osobností naší vědy, základní i aplikované. Rada navrhuje rozpočty do kapitol na výzkum jednotlivých subjektů, ministerstev, Akademie věd, Grantové agentury ČR a také finanční krytí různých aktuálních programů (v poslední době například program Nanotechnologie pro společnost). Toto uspořádání je velmi dobré, rozhodně lepší než některými prosazované ministerstvo pro vědu. Takový orgán by byl nefunkční právě proto, že by nebyl nadrezortní a že by těžko mohl ovlivňovat výdaje na výzkum v jiných rezortech. Navíc by se stal, jako každé ministerstvo, bystranrokratickým orgánem, který by spíše zdržoval, než pomáhal.

Při úvahách o organizačních změnách v podpoře výzkumu a vývoje bychom proto měli trvat na zachování nadrezortního orgánu. Rada pro výzkum a vývoj by měla sloužit jako základ. Měla by však být lépe ukotvena v zákoně, měly by se upravit pravomoci a postavení jejího sekretariátu, a zejména by se mělo lépe definovat její složení.

Často diskutovaným problémem naší vědy je to, že je financována z více než dvaceti rozpočtových kapitol, jejichž výši vládě navrhuje právě Rada. Možná bychom měli uvažovat o snížení počtu rozpočtových kapitol, ale osobně to nepovažuji za zásadní problém. Dokonce jsem proti přílišnému snížení jejich počtu (mluví se někdy jen o jediné kapitole spravované MŠMT). Pokud finance budou rozdělovány několika subjekty, je menší nebezpečí, že případné špatné rozhodnutí postihne celou vědu. A že je toto nebezpečí reálné, ukázalo se například při rozhodování o výzkumných záměrech pro vysoké školy v roce 2004.

Zásadní problém je jiný: chybí nám kvalitní systém hodnocení výzkumné práce jednotlivých subjektů a na výsledcích tohoto hodnocení založený systém financování dobrých projektů i institucí a nefinancování těch špatných. Na takovém systému Rada pro výzkum a vývoj již druhým rokem intenzivně pracuje. Zatím s ním nejsme sice spokojeni, ale věřím, že se k dobrému systému hodnocení dopracujeme. Pak by počet rozpočtových kapitol nebyl zásadním problémem. Je však třeba zachovat nadrezortní orgán pro výzkum.

Po volbách se stal předsedou Rady pro výzkum a vývoj premiér Miroslav Topolánek. Tím se postavení Rady posílilo, ale současný přesun sekretariátu Rady z Úřadu vlády na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy byl nešťastný a nelogický. Sekretariát ztratil některé klíčové odborníky, a to v době, kdy je třeba se intenzivně a hlavně rychle soustředit na několik zásadních rozhodnutí: jak zabezpečit programy předkládané k financování ze strukturálních fondů EU, jaká má být naše účast na tvorbě 7. rámcového programu výzkumu EU, jak dokončit přípravu nového zákona o výzkumu a vývoji, který už měl být dávno schválen, jak vybojovat daňové úlevy u grantů z programů EU, a zejména jak dopracovat systém hodnocení vědeckého výkonu příjemců finanční podpory ze státního rozpočtu, aby účelnější financování mohlo začít už v roce 2007.