Krajina z druhé ruky

Hornictví a ekologie: protimluv, nebo integrace?

Povrchová těžba hnědého uhlí je spojena se zásahy do životního prostředí. Společnost Severočeské doly a. s. Chomutov, člen Skupiny ČEZ, má však soubor nástrojů umožňujících ochranná, nápravná i kompenzační opatření, s jejichž pomocí zmírňuje nebo eliminuje negativní zásahy do přírody, krajiny a života lidí. Zábor území pro těžbu hnědého uhlí není trvalým, ale jen časově omezeným zásahem.

Strategií Severočeských dolů je pragmatický ekonomický rozvoj založený na zhodnocování kapitálu, zvyšování efektivnosti a konkurenceschopnosti hnědého uhlí, které i v první polovině 21. století představuje významný pilíř Státní energetické koncepce, a tedy bezpečnosti energetických dodávek. V Evropské unii má v energetickém mixu domácí hnědé uhlí podobně důležité postavení v Německu, Polsku a Řecku. Vývoj cen ropy a zemního plynu přivedl uhlí všude ve světě k další renesanci. Význam si však může zachovat jen při uplatňování ekonomických, ekologických a sociálních principů udržitelného rozvoje.

Ekologicky šetrná těžba a užití hnědého uhlí, tedy čisté uhelné technologie, které snižují škodlivé vlivy na životní prostředí v celém řetězci – od těžby po emise skleníkových plynů v elektrárnách – jsou nesmírně důležité pro ochranu před změnami klimatu.

Povinnost provádět sanace a rekultivace území po těžbě ukládá horní zákon a související legislativa. Nadstavba rekultivací se zaměřila na to, aby co nejdříve vznikla funkční následná krajina, která odpovídá regionu.

Severočeské doly nechápou těžbu hnědého uhlí a ochranu životního prostředí jako konflikt, nýbrž jako součást cesty k udržitelnému rozvoji. Hlavní i dílčí cíle Strategie udržitelného rozvoje České republiky z roku 2004 poprvé jasně deklarovaly potřebu snižovat podíl orné půdy ve prospěch trvalých travních porostů a podpořily extenzivní ekologické zemědělství. To je v souladu s rekultivačními záměry Severočeských dolů, které již před časem poodešly od převládajících zemědělských rekultivací a zaměřily se na rekultivace lesnické, vodohospodářské a rekreační, včetně sukcesních ploch, mokřadů, útočišť pro zvěř a ptactvo. To, že se podařilo dostat ekologické aspekty do podvědomí i činů lidí na všech úrovních řízení, hodnotí společnost jako jeden z nejvýznamnějších kroků vpřed.

Severočeské doly v podkrušnohorské krajině

Severočeské doly a. s. jsou největší českou hnědouhelnou společností a zaujímají vedoucí pozici na trhu s hnědým uhlím. Vznikly v lednu 1994 spojením dvou geograficky odloučených těžebních lokalit – Dolů Nástup Tušimice a Dolů Bílina. Majoritním akcionářem je od prosince 2005 elektrárenská společnost ČEZ, a. s.

Geologické podmínky v severočeské pánvi vyžadují těžbu výhradně povrchovým způsobem s nepřetržitě pracujícími technologickými celky rýpadel, dálkové pásové dopravy a zakladačů. Doly Nástup Tušimice na Chomutovsku mají před sebou ještě nejméně 30 let provozu, Doly Bílina na Teplicku by měly těžit zhruba do poloviny 21. století. Jde o těžbu optimální, nikoliv maximální, a stanovené dobývací prostory nevyžadují přemístění žádných lidských sídel.

Dobývací prostory zahrnují zhruba 80 km² a v pohybu jsou velké objemy hmot – při celkové roční těžbě kolem 22 milionů tun uhlí se na obou lokalitách odklidí téměř 80 milionů m³ nadložních zemin. Budoucí uspořádání krajiny je důležitým kritériem již dlouho před postupem těžby. Vyžaduje optimální tvarování výsypek i jámy po vytěženém uhlí.

V severočeské pánvi jsou stopy po životě lidí již od počátku pátého tisíciletí před naším letopočtem. Rozsáhlé zemní práce poskytují archeologům při záchranném výzkumu mimořádné příležitosti a území Severočeských dolů je po archeologické stránce jedním z nejprozkoumanějších v Evropě. Uhlí v severních Čechách čekalo dlouho na své uplatnění. Uhelná horečka přišla až s nástupem kapitalizmu. Na těžbu uhlí navázala další industrializace – výstavba železnic, energetická, chemická, textilní a sklářská velkovýroba. To vše se dynamicky odehrávalo v pohledné podkrušnohorské krajině, bohaté na kvalitní zemědělskou půdu, středověké památky, čilá města, čisté řeky a potoky a velmi rozmanité krajinné prvky mezi Krušnými horami a Českým středohořím.

Vztah k životnímu prostředí a krajině vyjadřují Severočeské doly úsilím o rychlou nápravu dopadů těžby. Navazují na téměř šedesátiletou tradici české rekultivační školy, která se zde etablovala. Vývoj rekultivačních cílů se dynamicky mění. Do r. 1990 se trvalo na dalším hospodářském využití rekultivovaných ploch – na zemědělských či ovocnářských rekultivacích. Dnes převažují formy lesnické a rekreační a připravují se rozsáhlé rekultivace vodohospodářské. Současná praxe zahrnuje další kvalitativní stupeň – revitalizaci, která uvádí do souladu nově vzniklou krajinu se sociálně-ekonomickými podmínkami a potřebami celého regionu.

Díky finanční síle Severočeských dolů, dokonalé znalosti místních přírodních a sociálních vztahů, rozsáhlému průzkumu a diferencovanému přístupu k jednotlivým lokalitám jsou vytvořeny všechny předpoklady pro to, aby se těžbou degradované a následně cílevědomě rekultivované plochy harmonicky začlenily do funkční krajiny pod Krušnými horami.

Rekultivace na Dolech Bílina

Jsou zde plochy s dávnou ukončenou těžbou a završenou rekultivací (Teplicko), oblasti, na nichž se rekultivace slaďuje s okolím (Duchcovsko), a území s aktivní těžbou (Bílinsko).

Na Teplicku byla původně rozvinuta hlubinná těžba, která se transformovala na řadu středně velkých dolů povrchových. Dnes je většina území zalesněna a zbytkové jámy zaplaveny. Nejvýznamnější rekreační zóna vznikla zaplavením lomu Barbora. V jezeře se monitoruje kvalita vody a ověřují se postupy pro další vodohospodářské rekultivace.

Mezi Duchcovem a Osekem je mozaika zemědělských, lesnických a vodohospodářských rekultivací. Velmi cenný je příměstský les na výsypce Václav v bezprostředním sousedství Duchcova. U Oldřichova vzniklo golfové hřiště, na Střimické výsypce se již deset let provozuje sportovní letiště.

Radovesická výsypka je nejvýznamnějším krajinným novotvarem Bílinska. Na 970 hektarů plochy zde bylo uloženo více než 500 milionů m³ nadložních zemin. Severní část výsypky již byla rekultivována, další části se upravují jako lesní a zemědělské plochy. V předpolí výsypky byly zachráněny melioračně hodnotné slínovce, jejichž nanesení na rekultivované plochy výrazně zvýšilo bonitu a pomohlo obnovit původní půdní horizonty (kromě slínovců se jako rekultivační aditiva využívají selektivně odtěžené spraše a bentonity).

Po ukončení těžby na dole Bílina kolem r. 2050 vznikne ve zbytkové jámě jezero Maxim (1250 ha), které bude významným krajinným fenoménem.

Rekultivace na Dolech Nástup Tušimice

První rekultivační akcí, a to v padesátých letech, bylo zalesnění poklesů nad poddolovaným územím bývalého hlubinného dolu Václav. Od šedesátých let se rekultivovaly výsypky povrchových dolů. Rekultivace na Dolech Nástup Tušimice se zaměřily na zemědělské a ovocnářské formy. V posledních dvanácti letech převažují rekultivace lesnické. Atraktivním krajinotvorným prvkem se stane jezero Březno, které vznikne zaplavením zbytkové jámy (640 ha). Bude mít téměř šestikilometrové pláže a doplní lesnické rekultivace.

K velkorysým počinům Dolů Nástup Tušimice patří například dendrologická rekonstrukce příměstského parku v Kadani (28 ha), výstavba kravína a sušičky píce pro školní statek Střední zemědělské školy v Kadani a vybudování rozsáhlé moderní gravitační závlahové soustavy s vodní nádrží Sedlec.

Spolupráce s odborníky a ochránci přírody

Severočeské doly řeší ochranu zemědělského a lesního půdního fondu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR. Přijatá opatření shrnuje studie Ekologická tvorba krajiny po ukončení těžební činnosti. Za podpory Ministerstva životního prostředí ČR se Severočeské doly zapojily do projektu Identifikace, zpřístupnění a ochrana specifických ekosystémů hnědouhelných výsypek v severozápadních Čechách.

Ve spolupráci s odborníky z České zemědělské univerzity v Praze a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích byly hodnoceny sukcese na výsypkách. V zájmu ochrany a posílení biologické diverzity musí budoucí podkrušnohorská krajina obsahovat i přiměřenou část sukcesních ploch. Nejde samozřejmě o jedinou či dominantní formu obnovy krajiny po těžbě, ale sukcesní plochy jsou vkládány do plánů dalšího využití krajiny tam, kde poskytnou ekologický a estetický efekt, kde umožní a urychlí přirozený vývoj (jsou to například mokřady u pat výsypek).

Tým České zemědělské univerzity prozkoumal okolí Dolů Bílina a Dolů Nástup Tušimice a inventarizoval významné prvky flóry i fauny v jejich předpolí. Na rekultivovaných výsypkách vyhodnotil použité rekultivační technologie a doporučil optimální postupy. Při práci se od počátku spolupracovalo s místními organizacemi ochránců přírody a s laickou i odbornou veřejností.

Rekultivace po těžbě nabízí krajině z druhé ruky velkou šanci. Jde o dlouhodobý proces vyžadující notnou dávku trpělivosti. Reálné výsledky však už dnes dokazují novou kvalitu na řadě míst po těžbě hnědého uhlí. Severočeské doly a. s. Chomutov chtějí být na předním místě nejen v hnědouhelné produkci, ale i v rekultivační praxi odpovídající požadavkům ekologicky stabilní a lidmi využívané krajiny.