O pachtýřích pravdy

Svým článkem jsem chtěl otevřít diskusi k tématu, které považuji jak za tabuizované, tak za důležité a aktuální. Zamýšlel jsem se nad vnitřním hlasem, který nám mnohým (mně určitě) říká: „Ochraňuj ženu, pomoz jí a podporuj ji, ulehči její situaci.“ Tento hlas se podle mého názoru (a také např. podle názoru I. Yaloma) ozývá v nás všech normálních dospělých mužích, máme-li možnost nějak ženám pomoci, a to třeba i na svůj úkor. Snažil jsem se to ukázat na různých doložitelných případech. Samozřejmě jsou-li ve hře další mocné síly, např. ekonomické, náboženské či ideologické, pak může být výsledný obraz jiný. Původně pozitivní vnitřní hlas vyzývající ochraňovat ženu může být totiž snadno přehlušen něčím i velmi záporným.

Pokud však E. Hauserová vidí v mé studii mizogynii a nenachází ani jeden podnět k seriózní diskusi, pak se obávám, že na její otázku, kde vidím radikální feministky, mi nezbývá než jí lakonicky odpovědět, že stačí, aby se podívala do zrcadla.

Příspěvek P. Koucké a J. Klimeše je podstatně věcnější, autoři se pokoušejí o diskusi k dílčím podnětům z mé argumentace, ale i jim se podařilo hned na začátku usednout na lavičku, kterou právě čerstvě natřeli. Zmiňují totiž, že „by bylo užitečné se vyhnout emotivním a pejorativním termínům“. Souhlasím, ale proč pak zvolili pro svůj článek emotivní a pejorativní titulek „Titán rozvodů“? I to je však pokrok aspoň o krok vůči brunátnému podtitulku článku E. Hauserové „Rudě žhnoucí mizogynie“.

Nechtěl bych však jen glosovat mnohdy velmi podjatou argumentaci autorek a autora. Jádro mého článku bylo jinde a jiní kolegové jej bez problému a hned „objevili“. A i teď bych přispěvatelům k zamyšlení nabídl obecnější pohled na to, co mne z jejich reakcí zaujalo nejvíc. Odkud se bere ta podrážděnost, zloba až nenávist? Jako bych se dotkl něčeho, co autoři brání všemi prostředky. Možná že se ozývá narcistická dotčenost těch, kteří jsou o své fundamentalistické pravdě tak přesvědčeni, že neunesou jiný pohled, který ji problematizuje. To je jeden možný výklad, který implikuje, že demokracii a toleranci se budeme učit ještě hodně dlouho nejen v politice, ale i v našich postojích. Druhý výklad, který by ukazoval, že realita je ještě horší, zde zmiňovat nebudu.