Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Popsán nový kytovec – orcela Heinsohnova

 |  16. 2. 2006
 |  Vesmír 85, 69, 2006/2

V řekách a mělkých mořích jihovýchodní Asie se vyskytuje bělošedý ozubený kytovec orcela tuponosá (Orcaella brevirostris). Její délka se pohybuje kolem dvou metrů, a jak český název naznačuje, nemá jako delfíni protažené čelisti, ale tupě zakončenou hlavu. Pravděpodobně je delfínům příbuzná, byť se vzhledem hodně podobá běluze či narvalovi, s kterými byla dříve spojována. Rozšířena je jednak v jihovýchodní Asii od východního pobřeží Indie k Jávě a Borneu, jednak v severní Austrálii a v pobřežních vodách Nové Guineje. Nedávné výzkumy lebek orcel z celého areálu ukázaly, že australské (a novoguinejské) orcely jsou odlišné od jihovýchodoasijských.

Komplexní pohled na tato zvířata včetně molekulárních analýz jasně ukázal, že se australské orcely odlišují od asijských zbarvením (bývají spíše trojbarevné než dvojbarevné), větší velikostí, užší ocasní ploutví, tvarem a výškou hřbetní ploutve, nepřítomností rýhy na zádech, lebečními znaky a též z molekulárního hlediska. Celý soubor odlišností nakonec vyústil v rozhodnutí vymezit australskou orcelu jako nový druh Orcaella heinsohni, česky je zatím uváděna jako orcela Heinsohnova nebo také orcela tupoploutvá (překlad angl. snubfin). Izolace těchto dvou forem vznikla pravděpodobně v důsledku kolísání hladiny světového oceánu v pleistocénu, jež bylo vyvoláno střídáním dob ledových a meziledových. Nová orcela má oproti asijské příbuzné velkou výhodu, neboť jí v australských vodách nehrozí tolik nebezpečí vinou lidských aktivit, jako je lov pro tuk. Dodejme, že se asijská orcela dělí na základě molekulární dat na linii čistě sladkovodní (v řece Mekongu) a mořskou i sladkovodní ve zbytku asijského areálu. V posledních letech patří bohužel vlivem člověka k vážně ohroženým druhům kytovců. (Marine Mammal Science 21, 365–400, 2005/3)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné