Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Co asi polidštilo opici?

aneb Podezřelé jsou i geny nekódující proteiny
 |  9. 11. 2006
 |  Vesmír 85, 643, 2006/11

Co se vlastně stalo na úrovni genomu předtím, než se z lidoopa vyvinul člověk? Francis Crick, nositel Nobelovy ceny za strukturu DNA, rád opakuje v různých variacích závažnou myšlenku: „Úspěch vědce se zakládá na jeho schopnosti položit si otázku, na kterou se v daném okamžiku a v daném místě dá odpovědět.“ A čas pro odpověď na tuto otázku nastal nedávno.

Do rodiny přečtených genomů přibyl k člověku a myši šimpanz. Selský rozum nám napoví, že bude asi vhodné hledat geny, které se u šimpanze nevyskytují, zatímco u člověka je nacházíme, anebo se sice vyskytují u obou, ale u člověka gen ze společného předka prodělal výraznou proměnu. A k čemu nám může být dobrá myš? Tato naše vzdálenější příbuzná, se kterou přesto sdílíme více než polovinu genů, nám poslouží jako kontrola. Co když se změna odehrála již dříve? David Haussler z Kalifornské univerzity se svými spolupracovníky objevil, že takové vlastnosti má gen označovaný HAR1F (Nature DOI: 10.1038/nature05113; 2006). Oblast HAR (human accelerated region) vykazuje velký počet substitučních změn oproti předkům. HAR1F nekóduje protein, ale RNA, která je během vývoje mozku produkována zejména v mozkových Cajalových-Retziových buňkách, regulujících vytváření šesti vrstev kortexu. Co přesně gen dělá, dosud nikdo neví, ale jeho funkce je na listině usilovně hledaných. Na závěr svého komentáře k Hausslerovu článku připomíná v Nature Ch. Ponting a G. Lunter, že jedna věc se stává jasnou – geny, které kódují proteiny, nemusí být rozhodující pro lidskou evoluci. V souvislosti se současným výbuchem poznatků o regulační roli RNA při genové expresi se ani nedivíme. Změna na úrovni regulační RNA může mít dalekosáhlé následky postihující mnoho dalších genů. To jsou zatím ale jen spekulace.

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Vladimír Vondrejs

Doc. RNDr. Vladimír Vondrejs, CSc., (*1937) vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na několika vysokých školách v Čechách a na Slovensku zaváděl výuku molekulární biologie. Na katedře genetiky a mikrobiologie PřF UK zavedl genové inženýrství. Postupně se věnoval výzkumu buněčného cyklu, rozvoji metod genových modifikací a reparaci DNA u mikroorganismů. S velkým zaujetím se ve volném čase věnuje malování a sochaření.

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné