Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Postrach studentů a jak jej srozumitelně přiblížit

VOJTĚCH JAROŠÍK: Růst a regulace populací, Academia, Praha 2005, 180 stran, doporučená cena 145 Kč, ISBN 80-200-1330-X
 |  12. 10. 2006
 |  Vesmír 85, 631, 2006/10

Základní kurz matematiky, jenž nota bene bývá povinný, je postrachem valné většiny studentů biologie. Mohu to dosvědčit z vlastní letité zkušenosti učitele, který již přes deset let matematiku vyučuje na Biologické fakultě v Českých Budějovicích. Problém je, že myšlení typického biologa a typického matematika se od sebe diametrálně liší. Biolog totiž používá v mnohem větší míře intuitivní myšlení a někdy mu činí velké potíže sevřít své myšlenky do strohých pravidel přesných definic a logických dedukcí. Často to kupodivu nevadí, biologové jsou schopni mezi sebou komunikovat, přestože kupříkladu procento květů v květenství, jež úspěšně vyvinuly plody, nazvou jednou „reprodukční úspěch“, jindy „relativní reprodukční úspěch“ a potřetí třeba „fruit set“, aniž se snaží vysvětlit, jaký je mezi těmi názvy rozdíl. Člověku odchovanému přísnou matematickou rétorikou, která každý pojem definuje přesně a jedinečně, z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Někdy sice biologové opravdu živě diskutují o společném tématu, ale bohužel – lapidárně řečeno – jeden mluví o voze a druhý o koze. Pěstování přesného myšlení a striktně logických dedukcí mezi biology je proto dle mého názoru potřebná věc.

Kromě toho je tu ještě druhý aspekt. V dnešním počítačovém světě je téměř nemyslitelné představit si výsledky bez alespoň minimálního matematického či statistického zpracování, vytvoření matematického modelu daného děje apod. Není proto náhoda, že mnozí vedoucí biologové, a především ekologové dneška jsou původním vzděláním matematici či fyzici – jmenujme aspoň Boba Maye, Marca Mangela, Lou Grosse, Rogera Arditiho, Rogera Nisbeta či Richarda Siblyho. Mnozí z jmenovaných vedou či vedli katedry ekologie či podobné disciplíny prestižních univerzit. Významné časopisy v ekologii (např. American Naturalist, Ecology, Theoretical Population Biology) se hemží matematickými rovnicemi. Zdá se proto, že biolog – a speciálně ekolog – se dnes bez elementárních znalostí matematických přístupů ve vědě buď neuplatní, nebo bude mít přinejmenším velký hendikep.

Jak však biologa, od přírody orientovaného spíše intuitivně, těmto matematickým přístupům naučit? Přiznávám, že velice těžko. Není vůbec lehké najít učebnici, která by taje matematických modelů v ekologii přibližovala intuitivně myslícímu biologovi tak, aby význam rovnic a integrálů pochopil. Kniha Vojtěcha Jarošíka je v této oblasti výjimkou. V češtině neznám jinou knihu, jež by matematické modely populační dynamiky vykládala tak přístupně. Na věci nic nemění fakt, že je na ní patrný silný vliv dalšího génia, který je schopen přiblížit biologovi taje matematického modelování v ekologii, Alana Berrymana. Jeho dnes již klasická kniha Population Systems: A General Introduction, vydaná před 25 lety, je dodnes velice aktutální. Svědčí o tom i její připravované druhé vydání.

Kniha Vojtěcha Jarošíka uvádí nematematicky orientované čtenáře, zvyklé uvažovat spíše ve vizuálních pojmech, do teoretických principů růstu a regulace populací. Autor se snaží dát běžnému biologovi obecnou představu o tom, jaká cesta vede k efektivní analýze populační dynamiky. Kniha však může zároveň sloužit jako teoretický základ i pro pracovníky aplikovaného výzkumu, kteří se zabývají managementem populací – ať již chtějí chránit populace vzácných druhů nebo regulovat populace škůdců.

Konkrétní příklady uvedené v knize vycházejí z analýzy živočišných populací, zejména z oblasti integrované a biologické regulace škůdců. A právě zde se projevuje další pozitivní přínos této knihy. Autor má dlouholeté zkušenosti ve zpracovávání dat o populační dynamice živočišných druhů, především systémů skládajících se z hmyzího škůdce a jeho parazita. V knize je představeno mnoho zajímavých praktických poznatků vyplývajících z teoretických modelů. Domnívám se, že na rozdíl od mnoha zahraničních knih zabývajících se podobnou tematikou nalezne čtenář v této knize mnohem více závěrů zajímavých právě pro biologa.

I po technické stránce je kniha velice zdařilá: přitažlivý obal, překlepy omezené na minimum, velice rozumná cena. To jsou faktory ovlivňující čtenáře při rozhodování, zda si ji zakoupí do své knihovničky. Věřím proto, že se Jarošíkova kniha brzy objeví v mnoha z nich.

Ke stažení

RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Pavel Kindlmann

Prof. RNDr. Pavel Kindlmann, DrSc., (*1954) vystudoval teoretickou kybernetiku na MFF UK a nyní je profesorem ekologie na Biologické fakultě Jihočeské univerzity. Zabývá se evoluční ekologií, životními strategiemi a modelováním populační dynamiky na systémech mšice – afidofágní predátoři – terestrické orchideje. Je jedním z autorů knihy Biologické principy ochrany přírody (spolu s R. B. Primackem a J. Jersákovou), nakl. Portál, Praha 2001.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné