Vymřelý novozélandský orel nalezl své příbuzné

Ještě ve 13. století dominoval novozélandské obloze obří orel Harpagornis moorei. Se svými 10–14 kg a rozpětím křídel 2–3 metry byl vrcholem potravní pyramidy a jeho hlavní kořist představovali ptáci moa. Z kosterních zbytků se podařilo získat DNA a výsledky jejího porovnání s dalšími 16 druhy orlů jsou natolik překvapující, že to odborníkům přišlo zpočátku až k neuvěření. Obří orel Harpagornis je totiž z těchto orlů nejpříbuznější orlu malému (Hieraaetus morphnoides) a orlu nejmenšímu (H. pennatus), tedy orlím trpaslíkům (vážícím kolem 1 kg a s rozpětím křídel 1,2 m). Jejich společný předek žil před 0,7–1,8 milionu let a byl malého vzrůstu. Jeho přílet na Nový Zéland mu nabídl volnou potravní niku, kde mohl poměrně rychle zvětšit svou velikost 10–15krát. Autoři uplatnili závěr fylogenetických analýz též do formální taxonomické klasifikace – obří orel by měl být vědecky nazýván Hieraaetus moorei. Devastace přírody člověkem (od 13. století) postoupila natolik, že tento obří orel po dvou staletích koexistence s člověkem vymřel – věčná škoda! (PLoS Biology 3, 1–3, 2005/1; news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/4138147.stm)